Policejní mluvčí relaxuje u výroby šperků i v posilovně

Nehody, zločiny, přepadení a křehká dívka. Že to jde k sobě, dokazuje tisková mluvčí písecké policie Kamila Ingrišová. Zaměstnání ji baví a, jak říká, stalo se její životní radostí. „Maminka je učitelka, otec lékař. Práce policistky je něco mezi. Vychovávám děti a pomáhám lidem,“ líčí šestadvacetiletá policistka.

1. Studium

Zatím největší radost v životě jsem měla ve chvíli, kdy jsem zjistila, že jsem se dostala na policejní akademii. Na zimním stadionu tehdy zrovna probíhalo mistrovství světa v in-linu. Pomáhala jsem organizátorům. V tu dobu vyhodnocovaly přijímací testy. Hlásilo se hodně lidí a já nevěřila, že mě přijmou. V centru pro novináře jsem se dívala na internet. Když jsem zjistila, že mě vzali, měla jsem strašnou radost. Mám skvělé rodiče, podporovali mě nejen penězi, ale hlavně důvěrou, že mám na to, abych zvládla vysokou školu.

2. Zaměstnání

Moje práce mě baví a jsem za ni moc ráda. I když jsou někdy situace, kdy by člověk udělal něco jinak. Pak přijde úspěch a ten mě vždycky těší. Například, když jdeme do školy za dětmi na přednášku a vidím na nich, že je to baví a zamýšlejí se nad tím, co říkám. V těchto chvílích vím, že má moje práce smysl. Třeba si jednou vzpomenou, až budou jezdit na kole, že by neměly vyjet bez helmy a proč.

3. Bratři

Mám dva bratry. Starší Karel je už dospělý, studuje vysokou školu. Učení mu jde a jsem na něj hrdá. Mladšímu bratrovi Honzíkovi je teprve tři a půl roku. Ten je mojí další velkou radostí. Je v takovém správném věku, kdy je s ním legrace. Teď jsme si užili skvělou dovolenou.

4. Sport

Někdy musím řešit v práci nepříjemné životní situace jiných lidí. Samozřejmě nad tím pak přemýšlím a nenechává mě to chladnou. Po takovém dnu mi vždycky zlepší náladu sport. Výhodou je, že máme na policii posilovnu. Odejdu z kanceláře, převléknu se a jdu se rovnou odreagovat cvičením. V létě jezdím na kole a na in-line bruslích. Mám ráda i turistiku a cestování. A také chodím s kamarádkami do sportcentra. Přátelé a lidé kolem mě, kterým na mě záleží, jsou pro mě celkově hodně důležití.

5. Výroba šperků

Poslední dobou jsem začala vyrábět různé šperky z korálků a podobných materiálů. Odreaguji se tím od každodenních problémů. Z legrace říkám, že je to taková domácí arteterapie. Hotové ozdoby pak samozřejmě nosím. Třeba náušnice. Mám radost, když se mi povede vytvořit něco hezkého. Moje maminka je na podobné věci opravdu šikovná a vždycky mě přivede k něčemu novému.

6. Hudba

Jedenáct let jsem hrála na klavír a čtyři na kytaru, ale extra umělec jsem nikdy nebyla. O to víc zbožňuji, když někdo hraje na kytaru. Dokážu ji poslouchat hodiny. Chodím taky ráda na koncerty. Líbí se mi písničkáři jako Nohavica nebo Tomáš Klus. Ten mě nadchl, když vystoupil na Píseckých slavnostech. Nemělo to chybu.

7. Písek

Nejsem písecká rodačka. Moji rodiče se sem přestěhovali ze severních Čech, když mi byly asi tři. Za ta léta tady se ale ze mě stal písecký patriot. Jsem pyšná na to, že tu bydlím a uvědomuji si to pokaždé, když se vracím domů. Je spousta krásných měst, ale žádné není jako Písek. Má v sobě něco nenapodobitelného, co sama neumím popsat. Jsem ráda, že se sem naši přistěhovali a umožnili mi tu žít.