Po městě chodí na dálkové ovládání
Přejít ulici, svézt se tramvají či navštívit lékaře. I jednoduché úkony mohou být pro některé slepce nezdolnou překážkou. Těm, kteří svému postižení nepodlehli, pomáhá v orientaci rušným městem drobný vysílač podobný dálkovému ovládání televize (na snímku).
„Vysílač má šest tlačítek a funguje na principu rádiových vln. Ty spouštějí akustické majáčky na tramvajích, v podchodech, v úřadech nebo na přechodech pro chodce,“ vysvětluje Josef Konečný. O zrak přišel, když ve dvaadvaceti letech zvedal těžké břemeno. „Mohl jsem se litovat a zavřít doma, nebo se s osudem porvat,“ říká dvaapadesátiletý muž, který dnes pracuje jako telefonista v soukromé firmě a také v brněnském TyfloCentru, které pomáhá slabozrakým lidem.
Konečný jde s pomocí slepecké hole obdivuhodně rychle. U přechodu mačká tlačítko 5 a semafor začne hlasitě klapat. Jakmile klapání zrychlí, přejde silnici k tramvajové zastávce. Tramvaj zastaví a otevře dveře. Konečný zdvihne ruku a tiskne tlačítko 3. Nic se ale neozve. Signalizace občas nefunguje. Až třetí tramvaj mu odpoví. „Linka číslo devět, směr Komárov,“ ozve se z tlampače nad prvními dveřmi. „Když chci nastoupit, stisknu tlačítko 4 a řidič o mém úmyslu dostane signál,“ vysvětluje Konečný.
Akustické majáčky jsou v Brně od devadesátých let. „Tramvaj tehdy hlásila: ‘Pozor nevidomý’. Vylekalo to cestující a nebylo to příjemné,“ vzpomíná už s úsměvem Konečný.
