„Po házené už se mi stýskalo“

Sezona velkých comebacků pokračuje. Po Lucii Fabíkové se do interligového házenkářského týmu DHK Zora Olomouc vrátila další zkušená hráčka, Martina Kelarová. Druhá nejúspěšnější střelkyně klubové historie a držitelka tří mistrovských titulů odešla před více než rokem a půl kvůli mateřským povinnostem. Přednost dostal malý syn, kterému doma říkají Matýsek. Teď už je ale zkušená spojka zpátky v sestavě.

Jaké byly okolnosti vašeho návratu do týmu Zory? Musel vás trenér Malínek přemlouvat? Nemusel, jenom mi řekl, že kdykoliv budu mít chuť se zase vrátit k hraní, tak můžu nezávazně přijít na trénink a uvidí se. A přesně to jsem udělala, v prosinci jsem si zašla s holkama zatrénovat a zjistila jsem, jak moc mi házená chybí a jak mě zase baví. Z nezávazného trénování se to vyvinulo až k podpisu smlouvy.

To vypadá, že je pro vás házená droga. Vždycky jsem si říkala, že ne, ale teď po pauze se ukazuje, že ano. Přece jenom, jsem s házenou vyrůstala. Někdy samozřejmě přišly chvíle, kdy jsem si říkala, proč to vlastně dělám, proč denně chodím na tréninky, když tím přicházím o spoustu jiných věcí. Ale když jsem z toho kvůli těhotenství a malému najednou vypadla, zjistila jsem, že mi házená fakt chybí.

Jak jste zvládala přechod z tréninkového a zápasového režimu k mateřským povinnostem? Ze začátku to bylo hodně zvláštní, v těhotenství jsem si ještě zašla párkrát lehce zatrénovat, ale pak už jsem měla úplně jiné starosti. Matýsek mě zaměstnával od rána do večera. Pak, když už byl trochu starší a víc se osamostatňoval, jsem zase dostala chuť hrát házenou. Šlo to postupně.

Vrátila jste se do týmu, který prošel výraznou obměnou a vede ho nový trenér. Není pro vás návrat do Zory spíše novým startem? Je pravda, že v týmu je teď spousta nových hráček, ale zase se vrátily Alena Polášková a Lucka Fabíková, v družstvu zůstala Veronika Hejtmánková. Všechno jsou to házenkářky, se kterými jsem spoustu let hrála. Proto byl pro mě návrat snazší, než kdybych přišla do týmu, kde nikoho neznám. S mladými hráčkami se teď postupně poznávám a sehráváme se.

Počítáte s tím, že v omlazeném týmu převezmete spolu s Poláškovou a Fabíkovou roli vůdkyně a jedné z hlavních opor? Je mi jasné, že ode mě trenér očekává výraznou pomoc týmu. Určitě doufá, že budu hrát v takové formě, jako před pauzou, což si přeju i já. Chci týmu pomoct, abychom se v klidu dostaly do play-off. Sama na sebe vyvíjím určitý tlak. Vím, že kdybych se na hřišti necítila dobře a nehrála podle svých představ, tak bych skončila. Nemám potřebu zabírat místo mladším.