Plavání je pro mě droga, říká Jedlička
Drží dva české rekordy. Startoval na olympijských hrách, univerziádě, mistrovství světa i Evropy. České tituly už ani nepočítá. Ve dvaceti letech byl nejlepším plavcem v republice. Jiří Jedlička je ve vodě jako doma.
Vzpomínáte si na svoje plavecké začátky?
Dobře si vzpomínám, když se mnou mamka chodila ještě do pětadvacetimetrového bazénu. Prý jsem hrozně rád chodil do ohřívárny. Pamatuji si protiproud, který tam byl a který mě občas smetl. Ale to jsou jenom takové střípky.
Kdy jste se plavání začal věnovat vážněji?
Bylo to někdy ve třetí třídě, kdy se na Základní škole Komenského otevřely plavecké třídy. Ještě jsem do nich nenastoupil, ale už jsem s nimi chodil trénovat. Do plavecké třídy jsem nastoupil až o rok později.
Vybral jste si plavání, nebo vám bylo vybráno?
Vybrané mi nebylo, ale protože taťka plaval, tak jsem měl k němu blízko. Sportů jsem dělal víc, ale do vody mě to táhlo.
Říkáte si někdy, že do bazénu už nikdy nevlezete?
Občas si říkám, co tady vůbec dělám. Někdy toho mám opravdu plné zuby. Každý sportovec má určitě někdy chuť se svým sportem seknout, ale tak jednoduché to není. Když to děláte tak dlouho, tak se z toho stane droga.
Startoval jste na olympiádě, univerziádě, mistrovství světa. Máte bezpočet medailí z českých šampionátů, několik rekordů. Jste na sebe hrdý?
Samochvála smrdí, ale jsem rád za to, čeho jsem dosáhl. Spousta lidí to tak daleko nedotáhla. Jsem za to vděčný hlavně svým rodičům.
Máte spočítáno, kolik titulů jste na českých šampionátech získal?
Spočítat by to určitě šlo, ale přesný počet neznám. Musel bych spočítat všechny diplomy a medaile, které mám a které si schovávám. Všechno mám uložené v jednom kufru. Občas se do toho podívám, protože tam mám uložené také články z novin, památky z různých závodů a podobně.
Na českém šampionátu jste teď získal dvě zlaté a jednu stříbrnou medaili. Mrzí vás, že jste nezkompletoval zlatý hattrick?
Spokojený celkem jsem. My jsme na mistrovství příliš formu neladili, abych zaplaval nějaké super časy. Přesto jsem si předtím musel trochu odpočinout, protože se už blíží velké závody. Finále na 50 metrů prsa se mi nepodařilo tolik jako semifinále, kde jsem zaplaval český rekord. Příprava na padesátku ale ještě nesměřovala, takže jsem celkem spokojený.
Čekal jste, že byste mohl zaplavat český rekord?
Nečekal jsem to. Zvlášť proto, že padesátka není zrovna mojí nejlepší disciplínou. Navíc v tomto období, když člověk nemá vyladěnou formu, je těžké ji zaplavat dobře. Na dlouhém bazénu se mi to podařilo vlastně po dvou letech. Takže jsem maximálně spokojený a může to být velký příslib na stometrovou trať.
Český šampionát je vrcholem pro domácí scénu, které podniky vás čekají na té mezinárodní?
Republika opravdu příliš důležitá nebyla, zvlášť když jsem nemusel plnit žádný limit. Teď budou následovat závody těžšího kalibru – univerziáda a mistrovství světa.
Univerziádu hostí srbský Bělehrad, startoval jste už v tomto městě?
Nikdy jsem tam nebyl, ale v posledních dvou letech tam byly dvě velké sportovní akce. Evropský festival mládeže a mistrovství Evropy juniorů. Mělo by to proběhnout bez problémů.
Ovšem do Bělehradu podstoupíte strastiplnou cestu.
Do Srbska pojedeme vlakem. Čeká nás asi šestnáctihodinová cesta. Je to ale určitě lepší než v autobuse…
Pravým vrcholem sezony ovšem bude mistrovství světa v Římě. Jaké plány spřádáte tímto směrem?
Od olympiády v Pekingu jsem nebyl dobře připravený na velké mezinárodní závody. Budu se snažit dostat do co nejlepší formy a chtěl bych alespoň jednu trať vyladit na maximum.
