Piškulovo dědictví: milionová „fleška“
Není to jen sbírka básní, jejíž celý náklad zaplatila břeclavská radnice. Bývalý starosta Dymo Piškula přenechal svým nástupcům další věc, která nese jeho rukopis a vzbuzuje řadu otazníků. Flash disk s digitálními daty za miliony korun, který posloužil k výrobě zmenšenin památek Lednicko-valtického areálu, je teď nejcennějším předmětem na břeclavské radnici.
Problém ale je, že současné vedení města neví, co s ním. Zatímco výtisky básní, za které v minulosti šlo z městské kasy sto sedmdesát tisíc korun, rozprodalo, „fleška“ s daty leží v trezoru. „Bohužel, stále hledáme způsob, jak data využít. Byly tady nejrůznější představy, jak z toho město bude profitovat, ale nejeví se reálně,“ míní tajemník břeclavské radnice Zdeněk Opálka.
Za miniatury památek Lichtenštejnů zaplatilo předešlé vedení města šestnáct a půl milionu korun. Právě digitální podklady pro jejich výrobu byly podstatnou položkou v rozpočtu projektu.
Nikdo ale nedokáže říct, na kolik data přišla. „Faktura ukazuje, kolik stál celý projekt. Nevyčteme z ní, jak byl sběr dat nákladný,“ tvrdí Opálka.
Autor zmenšenin Lednicko-valtického areálu, architekt Petr Krejčí, se odmítá k ceně vyjadřovat. „Opravdu bych nechtěl zabíhat do podrobností. Zakázku musíme brát jako celek. Nebyla rozdělená na výrobu a na sběr dat,“ řekl vyhýbavě Krejčí.
Ani Piškula, který sběr zadával, netuší, o jakou částku přesně šlo. „Podle mých odhadů je to čtyřicet nebo padesát procent všech nákladů,“ míní břeclavský exstarosta. Pokud by měl pravdu, flashka by měla hodnotu až osm milionů korun. Piškula navíc tvrdí, že nové vedení může data bez problémů využít. „Mohou se díky nim vyrábět reklamní předměty. Nebo je může město propůjčit na veletrhy či propagační akce,“ nabídl řešení Piškula.
Bývalý starosta Piškula má za to, že vedení města mohlo poskytnout data i krajským radním, kteří před časem udělali totéž – nechali digitalizovat stavby Lednicko-valtického areálu. Jihomoravský kraj zadal zakázku kvůli internetové prezentaci, která by měla lidem přiblížit významné turistické cíle.
„Ten projekt ale začal ještě před tím, než se podobný rozběhl v Břeclavi. Navíc ho kraj dělal podstatně levnějším způsobem. Odborníci o data břeclavské radnice pak ani moc nejevili zájem, protože památky byly v měřítku 1:10, zatímco Břeclav je měla v rozlišení jedna ku jedné,“ vysvětlil starosta Oldřich Ryšavý.
Co teď s ní?
Podle architekta Krejčího ale nebrání nic tomu, aby radní drahá data využili. „Mohlo by to vypadat třeba tak, že člověk přijde ke kapli svatého Huberta, zapne aplikaci na mobilu, ta si ho najde podle GPS, a hned na displeji uvidí podrobnější textové informace k jednotlivým částem stavby, podle toho, kde zrovna stojí a kam se dívá,“ představil svou vizi Krejčí.
To by ovšem radní museli nejdříve umět ověřit, zda na nosiči je skutečně to, co bývalý starosta objednal. Na radnici totiž podle nich není tak výkonný počítač, který by data přehrál.
„Nemáme bohužel takovou techniku, abychom se přesvědčili. Navíc by byl potřeba i drahý software, který by data přehrál. Nemá cenu investovat několik set tisíc, abychom se na to mohli podívat,“ tvrdí současný starosta Ryšavý.
Piškula to považuje za hloupost. „Data jsou velice cenná a nevidím problém v tom je přehrát. Nemyslím si ale, že pan Ryšavý a ostatní říkají záměrně, že jsou k ničemu. Mám spíš dojem, že jen nevědí, jak je použít. Předpokládám, že starosta není odborníkem na informatiku,“ podotkl ironicky Piškula.
Digitalizované stavby Lednicko-valtického areálu na flash disku každopádně zůstanou v radničním trezoru. Také miniaturní památky Lichtenštejnů jsou pro břeclavské radní nezajímavé a nevidí v nich takový potenciál jako Piškula, který na ně chtěl přilákat turisty. A nevěří, že by se jim někdy vrátily miliony, které do projektu vložil bývalý starosta.
„To, co například navrhuje architekt Krejčí, je zajímavé. Nicméně je vlastně vyloučené, že by se tím miniatury zaplatily,“ myslí si Opálka.
Ani miniatury, ani elektronická data tak peníze do rozpočtu města zatím nepřinesou. Zmenšeniny památek už před časem radní přestěhovali do Lichtenštejnského domu a uzavřeli i mobilní pavilon u vlakového nádraží, ve kterém se vystavovaly. Hlavně kvůli tomu, že stavba nebyla nijak zabezpečená a museli ji hlídat strážníci městské policie.
„Rozhodně nejsou miniatury tahákem. Lidé se v žádném větším počtu nehrnou. Suma, kterou město zaplatilo, neodpovídá výsledku. Na mě navíc působí takovým nedodělaným dojmem, jsou šedé a bez života,“ poznamenala ředitelka břeclavského muzea Alena Káňová.
