Petr Vrána svlékl výzbroj a šel na operaci

Letošní sezona patřila k jeho nejlepším v kariéře. Hokejový útočník Vítkovic Petr Vrána patřil k tahounům ostravského týmu, který letos obhájil stříbrné extraligové medaile. Vránovi se povedlo i play-off, ve kterém se stal druhým nejlepším střelcem s devíti góly. Po skončení extraligové sezony dostal pozvánku do reprezentace, aby se porval o účast na světovém šampionátu na Slovensku, kde český tým obhajuje zlaté medaile. Šternberský rodák se do Hadamczikova výběru nakonec nedostal. „Na šampionátu jsem si chtěl zahrát, ale v kádru je obrovská konkurence. Nedivím se, že jsem vypadl. Z extraligy zůstal jen Petr Hubáček.

Když teď sledujete zápasy na mistrovství světa, mrzí vás hodně, že jste se tam neprobojoval?

Trochu jsem doufal. Play-off se mi povedlo a věřil jsem, že by mi pozvánka mohla přijít. Nakonec jsem ji dostal a zahrál si ještě před Českými hrami, kde se mělo rozhodnout o nominaci, přípravný zápas proti Švýcarsku. V nároďáku jsme byli společně s Lukášem Klimkem. Přijeli jsme po oslavách stříbra a nebyli jsme na tom zrovna ideálně. Lukáš po zápase se Švýcary hned vypadl, já jsem ještě odjel na České hokejové hry. Přijeli ale kluci z NHL a konkurence útočníků byla už velká. Všichni mají obrovské zkušenosti a nakonec to dopadlo tak, že kromě Petra Hubáčka z Komety Brno, se žádný z útočníků, který hraje extraligu, na Slovensko nepodíval.

Kdy jste tušil, že se na mistrovství světa zřejmě nepodíváte?

V Brně na Českých hrách jsem už nedostával tolik prostoru na ledě jako proti Švýcarsku. Odehrál jsem jen dva zápasy a v každém jsem nastoupil na dvě třetiny. To už mi bylo jasné. Jsem ale rád za příležitost, kterou mi trenér Hadamczik dal.

V extralize jste podával stabilní výkony, ale v play-off jste doslova explodoval a nastřílel devět branek.

Play-off mi vyloženě sedlo. Hokej mě bavil ještě více než v základní části a navíc jsme si vyhověli s klukama z lajny, Lukášem Klimkem a Petrem Pohlem.

Hodně jste se tlačil před branku. Přitom, nezlobte se, postavu na rozbíječe před brankou nemáte.

S klukama jsme si dělali srandu, že před branku se nikomu nechce, a vždycky ta pozice padla na mě. Asi je to i návyk z Ameriky, kde to po mě vyžadovali.

Kam řadíte úspěch s Vítkovicemi?

Je to super výsledek. Před sezonou nám moc lidí nevěřilo a my jsme uhráli stříbro. Loni se nám to také povedlo, ale já jsem byl po zranění a moc jsem týmu nepomohl. Letos to stříbro má pro mě větší váhu, protože snad i mojí zásluhou se Vítkovice dostaly až do finále.

V roce 2005 jste si zahrál i na mistrovství světa do dvaceti let, kde jste byl kapitánem týmu. Pod vedením Aloise Hadamczika jste vybojovali bronzové medaile.

To byl velký zážitek. Šampionát se hrál v Americe a my jsme tam porazili domácí hráče v prodloužení a brali bronz. V turnaji jsem dal pět branek a stal se po Rostislavovi Oleszovi druhým nejproduktivnějším hráčem týmu.

V mužstvu tehdy společně s vámi hráli Roman Červenka nebo David Krejčí. Jejich kariéra šla strmě nahoru. Co chybí vám, aby jste byl stejně oslavován jako oni?

V té době jsme byli na stejné startovní čáře. Mě ale asi zastavilo komplikované zranění kotníku. Každý z nás pak potřeboval jinou soutěž. Roman Červenka zůstal v extralize, trenér Vladimír Růžička ho podržel a dával mu čím dál více prostoru na ledě. Taky musíte mít štěstí na trenéry. V Americe, hlavně potom v NHL v New Jersey, jsem si s trenérem zrovna do oka nepadl. Nechci se ale vymlouvat.

V Americe jste hrával nižší soutěže, kde jste patřil k nejlepším hráčům. Dokonce jste si zahrál i prestižní Utkání hvězd AHL.

To beru jako zatím největší individuální ocenění. Moc se mi to líbilo. Ale přiznávám, že samotná exhibice mě malinko zklamala. Hráči do toho nešli naplno, spíš se kombinovalo. Ale jinak moc fajn záležitost. A pro mě určitě osobní úspěch.

Po návratu do české extraligy jste prohlašoval, že byste se ještě do Ameriky chtěl vrátit. Co teď?

Neříkám, že bych si NHL nechtěl zahrát, ale přece jenom už mám nějaký věk a v NHL je teď nový trend, kdy dávají přednost hlavně mladým osmnáctiletým, devatenáctiletým hráčům.

Uvidí vás ostravští fanoušci i v příštím roce v dresu Vítkovic?

Smlouvu mám ve Vítkovicích ještě na jeden rok. Zatím žádné nabídky neřeším, jestli se někdo ozve, tak asi až po mistrovství světa.

Hned po vypadnutí z nominace na mistrovství světa jste šel na operaci s nohou. O co šlo?

Šlo o ten můj kotník. Po vyndání šroubů z kotníku se mi v něm udělala nějaká kapsa a noha mi otékala. Doktoři měli strach, jestli nejde o nějakou infekci, tak jsem raději šel na operaci, aby bylo všechno v pořádku.

Dalo by se s tou nohou odehrát mistrovství světa?

To by nebyl problém. Na operaci jsem šel jen proto, abych to měl za sebou, ona by mě stejně jednou čekala. Je to taková údržba.

Jak teď trávíte volný čas po náročné sezoně?

Zatím jsem ve Šternberku. Sedím doma, a když je hezky, jdu na zahradu. Nohu zatím nesmím zatěžovat, ale s přítelkyní se chystáme někam za sluníčkem. Anebo vyrazíme jen tak na výlet do Ameriky.