Peníze, vztahy, práce, zdraví. Z čeho Pražané blázní?
Už po dvou měsících těhotenství začaly mezi Danou Hájkovou a jejím přítelem první hádky. On po nocích pil, ona brečela.
„Po několika týdnech už byla situace neúnosná. Bála jsem se, že potratím. Jemu to bylo jedno,“ říká sedmadvacetiletá žena.
Navštívila psychologa, odstěhovala se zpátky k rodičům, porodila syna a na psychoterapii dochází dál.
Desetitisíce neurotiků
Podobně jako ona, vyhledávají pomoc odborníků desetitisíce Pražanů. Psychologové ekonomickou krizí neutrpěli. Naopak. Ztráta zaměstnání a finanční problémy přivedly do jejich ordinací další klienty.
„Nejčastěji trpí neurózami,“ říká psycholog Daniel Štrobl.
Podle nejnovějších statistik se v hlavním městě léčí z úzkostí nebo fobií kolem čtyřiceti tisíc lidí.
„Necítí se dobře a palčivé myšlenky a představy je zaživa užírají. Takže nejčastěji řešíme problémy kolem bolestivých rozchodů, podrazů blízkých, finančních krachů, vyhoření v práci, nízkého sebevědomí,“ nastiňuje Aleš Kalina, kouč, který pomáhá lidem z depresí a partnerských krizí.
Mezi nejvytíženější měsíce patří právě únor, kdy lidem po zimě docházejí síly a jaro je ještě daleko. Přicházejí hlavně pacienti s depresemi. V Praze jich je kolem dvaceti tisíc.
„Mezi duševními poruchami je největší nárůst v oblasti poruch nálady, tedy především depresí. Za deset let se počet pacientů zdvojnásobil,“ říká šéf Psychiatrické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Jiří Raboch.
Psychiatři a psychologové se přou, čím to je. „Možná nejistotou, hledání pevného bodu ve společnosti je těžké,“ přemítá Raboch.
Vyústění je různé – někdo spáchá sebevraždu – tak končí život desetina nemocných s depresí, jiný odejde do Thajska do kláštera, někdo jde k psychiatrovi.
Pražanům ubírá na duševním zdraví hlavně hektický životní styl a konkurenční prostředí, které je nutí stále držet krok s ostatními.
„Jsem přesvědčen, že nepříjemné myšlenky a z nich pramenící deprese budou v budoucnu problémem číslo jedna, po rakovině a AIDS,“ míní Aleš Kalina.
Přišel o rodinu
Tomáš Janoušek ztratil vše v jeden okamžik. „Utekla mi žena, s dcerou i majetkem. Doktor mi nabídl pomoc, chodím k němu už druhý měsíc a díky tomu se držím,“ říká dvaačtyřicetiletý podnikatel.
Za padesát minut na lehátku psychologa zaplatí sedm set korun. Ceny za hodinové sezení se pohybují od pěti set korun do tisíce. Klinické psychology hradí pojišťovna. Tomáš Janoušek platí ze svého.
„Podnikám už dvacet let, ale lepší investici jsem ještě neudělal. Cítím, jak mi to pomáhá,“ svěřuje se Janoušek.
Pravděpodobnost, že člověk někdy v životě získá nějakou duševní poruchu je asi padesát procent. „Jde o choroby relativně časté. Patří do nich vše – od dětských školních fobií až po demence u starých lidí,“ říká psychiatr Jiří Raboch.
Duševní nemoc začíná už v útlém mládí, tím se také liší od kardiovaskulárních nebo onkologických onemocnění. Úzkostné neurotické poruchy přicházejí podle amerických výzkumů v jedenácti letech, poruchy nálady ve třiceti.
„Velkou skupinu mých klientů tvoří mladí lidé, ve věku kolem dvaceti let, kteří mají potíže najít si své místo ve světě. Často kvůli tomu nemají trvalý vztah, což je právě věc, se kterou se na mne obracejí,“ říká nemocniční psycholog Jan Červenka.
Peklo podle tabulky
A jak pacientům odborníci pomáhají?
U psycholožky Ludmily Hudcové vždy zazní otázka, jakého cíle chtějí dosáhnout. „I když přesně neznají cíl, zajímá mě, jaká mají očekávání,“ říká Hudcová.
Nejvíce přicházejí ženy mezi dvaceti a čtyřiceti lety. „Klienti jsou obecně vzdělanější, ale z různých sociálních skupin, studenti, zaměstnanci, podnikatelé,“ říká libeňská psycholožka Natália Čavojcová.
Své vlastní „peklo“ si může změřit každý i podle tabulky zátěžových situací. Čím více bodů nasbírá, tím méně je odolný proti stresu. Přitom do zátěže se počítá třeba i svatba nebo odchod do důchodu.
