Partyzáni s motykami zkrášlují město
I když svůj název odvodili od tradičních partyzánských guerill, ve skutečnosti městu spíše pomáhají. Guerilloví zahradníci z Brna si vyryli na své motyčky další zářez. Cílem jejich tajné mise byl tentokrát auty poničený kousek zeleně na křižovatce ulic Pellicova a Sladová. Auta tu parkují na travnatém ostrůvku, který proměnila v nehezkou blátivou louži.
„Vyzbrojili jsme se sedmdesáti sazenicemi jahod, krumpáčem, motykami, hráběmi i kbelíky na plevel,“ říká organizátor s krycím jménem Milan Hakl. Ačkoli se samozvaní zahradníci snaží město zušlechťovat, na úpravy městských pozemků obvykle nemají povolení městské části.
Brněnská skupina se inspirovala celosvětovým hnutím Guerilla Gardening, tedy skupinou zahradníků partyzánů, kteří chtějí výsadbou zeleně zušlechťovat zanedbané kouty měst. Plány spřádají guerilloví zahradníci na sociální síti Facebook. „Akce začíná ve čtvrtek 19. srpna v půl osmé v podvečer,“ stojí v pozvánce. Účast potvrdilo jen sedm lidí. „Tentokrát je nás málo, naposledy v Bayerově ulici sázelo macešky do tvaru písmen GG přes padesát lidí,“ říká Hakl.
Květiny a ženy
U blátivé louže se nakonec sešlo sedm zahradníků. Chvíli obcházejí záhonek a přemýšlí, co s ním. Za okamžik vylévají vodu z louže, kutají do země krumpáčem i motyčkami a pozvolna oťukávají i sami sebe. Až na výjimku se totiž zahradníci vzájemně neznají. „Guerilla Gardening je skoro nejlepší příležitost k seznámení,“ říká spoluorganizátor s přezdívkou Gargamel s pohledem na zahradnice. Práce je v plném proudu, na okraji chodníku vyrostla kupka plevelu.
První kolemjdoucí lidé se zastavují a glosují úsilí skupinky, která na první pohled díky dredům a modrému přelivu zahradnic není příliš nenápadná. „Greenpeace,“ zdraví zahradníky pospíchající muž. Starší paní má dokonce starost o zdraví lidí, kteří se rýpají v blátě. „Nechcete půjčit gumové rukavice? Lidé z ulice sem chodí venčit psy, ještě chytnete parazity,“ vysvětluje důchodkyně. Zahradníky ale nezastaví ani psí hromádky. „Alespoň budou mít jahody živiny,“ myslí si Gargamel.
Záhonek nejpilněji plejí dívky, muži většinu času dělají křoví. „Není to sice příliš praktické, ani to nemá dalekosáhlé důsledky, ale vrtat se v hlíně je příjemný relax,“ říká modrovlasá studentka holandštiny Maja ze Slovenska, která si vydělává jako číšnice.
Neobvyklé dění v ulici zaujalo i její obyvatele. „Je to skvělý nápad. Přemýšlím, kam bych je ještě poslala. Nejlépe ke mně na zahradu,“ žertuje Miriam Gregorová. Po dvou a půl hodinách práce je většina zahradníků spokojena. Kolem sloupu pouličního osvětlení zasadili jahody a zhruba uprostřed ostrůvku vznikl ornament ve tvaru písmene s. Místa, na která najíždějí auta, zahradili partyzáni dutými cihlami, do kterých zasadili jahody.
Marná snaha?
„Jak dlouho tu podle vás jahody vydrží? Myslím, že tak týden,“ kroutí nedůvěřivě hlavou další procházející žena. Podle skutečného zahradníka Ivo Kubíčka není daleko od pravdy. „Městské podmínky jsou extrémní a jahody nejsou nejšťastnější řešení. Pokud se o ně nebude někdo rok starat, nevydrží. Lepší by byly trvalky, nebo keře,“ míní zahradník.
A jak by se příležitostní zahradníci bránili, kdyby přijeli strážníci? „Neděláme nic špatného. Kdyby vám někdo přes noc umyl auto, tak se taky nezlobíte,“ prozradil Hakl frázi, kterou má přichystanou pro muže zákona. Ti o guerillových zahradnících vědí. „Díváme se na to s nadhledem. Těžko říci, jak by se nepovolené zahradničení kvalifikovalo jako přestupek,“ říká mluvčí strážníků Denisa Kapitančiková.
O stromy i parky pečuje Veřejná zeleň města Brna. „O guerillovém zahradničení nevím, ale legální to není. Osobně proti tomu nic nemám – jahody jsou určitě lepší než kopřivy,“ říká ředitel Veřejné zeleně Jozef Kasala.
