Parkouristé. Akrobati mezi paneláky
Tepláky, většinou šedé barvy, volné triko a běžecké boty. Tak se nejčastěji oblékají lidé, kteří nesmírně rádi překonávají pomocí skoků nebo salt zábradlí, schody nebo lavičky v karvinských ulicích. Tento sport se jmenuje free run nebo také parkour. „Free run a parkour mají malý rozdíl. Do free runu patří salta, do parkouru ne. Jinak je to podobné,“ stručně vysvětluje Marek Révay, který trénuje karvinské borce. Karvinou si skáče i Jiří Smiga (na levém snímku) a Marek Gorgol (na pravém snímku). „Free runu nebo parkouru už se věnuji asi rok a půl a chci být lepší a lepší. Zima nám umožňuje zlepšit techniku skoků, na jaře pak konečně vyrazíme zúročit naše snažení do ulic,“ těší se Smiga.
Jak jste se stal parkouristou nebo freerunnerem?
Marek Gorgol: Bylo to asi před pěti lety. Vždycky jsem měl rád gymnastiku a z toho doteď těžím. Když jsem viděl kluky, jak skáčou přes zábradlí, chtěl jsem to také zkusit. Teď chodím ulicemi a koukám po lavičkách, zdech a představuji si, co za skoky by se tu daly provést.
Co vás na tomto, dá se říci pouličním, sportu baví?
Jiří Smiga: Líbí se mi právě to využívání prostoru ve městě. Volnost. Vzít si na sebe pohodlné oblečení a skákat. Škoda, že v zimě jsme odkázaní na tělocvičnu.
Jak se vám skáče v Karviné? Chybí tu něco?
Marek Révay: No tak chybí tady nějaká pořádná tělocvična, ale o té si můžeme nechat zdát. Nejčastěji chodíme trénovat do dětského koutku v parku Boženy Němcové, tam je zdí a laviček až až. Jinak nás lidé mohou vidět kdekoliv, kde jsou nějaké zdi nebo zábradlí.
Jak se na vás dívají lidé, když si tak v parku skáčete přes skluzavky, lavičky a po zdech? Marek Révay: Dříve jsme se setkávali s docela špatným postojem ostatních lidí. Byli jsme označovaní jako vandalové, ale stále se to zlepšuje a myslím si, že nás už veřejnost vidí v tom lepším světle, že neničíme věci, ale trénujeme.
Míváte strach?
Marek Gorgol: Každý sport nese s sebou určitá rizika. Jde o to ten strach překonat, srovnat si to v hlavě a jako začátečník to nezkoušet nikde sám na vlastní triko.
Kde se dá free run nebo parkour trénovat a kdy začít?
Marek Révay: Podle mě tak kolem jedenácti let. A kde? Třeba v karvinském Juventusu, kde už několik let úspěšně fungujeme. V tělocvičně začínáme skákat s dětmi přes švédské bedny. Každá věc se dá totiž přeskočit dvaceti různými variacemi. Máme tam také žíněnky a na děti dohlížíme. U nás si mohou vše vyzkoušet a nacvičit. Pak s nimi vyrážíme ven do ulic.
Kde berete inspiraci?
Jiří Smiga: Hlavně na videích na internetu, tím strávíme dost času. Dobrá videa jsou z Anglie. Když jdeme po městě a zahlédneme nějakou pěknou zeď nebo lavičku, už se na ní vidíme. Navíc se konají srazy parkouristů i tady po republice.
