Papoušek úletář si oblíbil strážníky

Manželé Kouřilovi z Dolan už nepočítali s tím, že se někdy se svým papouškem shledají. Když jej dali v kleci vyvětrat na zahradu, otevřel si zobákem boční dvířka, kterými se sype zrní do krmítka, a byl pryč.

„Ještě ten den večer jsme viděli Rikiho na stromě, na takových vysokých topolech u hřiště, ale nepodařilo se nám ho přilákat zpět. Ani štěrkátka nezabrala. Pak jsme ho několik dní marně hledali po dědině, volali, a nic. Už jsme mysleli, že je po něm,“ řekla Soňa Kouřilová. Papouška dostala před dvěma lety jako sotva vylíhlé mládě k Vánocům. Stál šestnáct a půl tisíce.

Dnes umí říct úplně všechno. Kromě lidské řeči napodobuje i zvuky televize nebo zvonění mobilu. „Stává se mi, že když zavolám na syna, Luky, ozve se: co je? Ale místo Lukáše to říká Riki,“ popsala Kouřilová, když se s papouškem opět mazlila.

Za to, že jej Kouřilovi mají zpátky, vděčí mnoha náhodám a pomoci neznámých lidí. Jedním z nich byl i student z Hradce Králové. „Volal nám, že ho chytil na olomouckém hřbitově v Černovíře,“ vysvětlila mluvčí městské policie. Ta ale nevypátrala majitele ani podle kroužku na papouškově noze. Nakonec dali strážníci výzvu do tisku. „Volala mi teta, že jej viděla v novinách, tak jsem si je šla rychle koupit,“ uvedla Kouřilová. Je z rodiny jediná, s kým papoušek vychází. „Mě a hlavně děti klove,“ přiznal Tomáš Kouřil.

Proto je překvapilo, že se mu na služebně městské policie líbilo a nechal se hladit. „Asi to bylo tím, že se o něj staral strážník, který je zároveň sokolník,“ domnívá se Kouřil. Papoušek při svém úletu do Černovíra překonal deset kilometrů, ale hlavně unikl káňatům a dalším dravcům, kterých je na polích hodně.

Na útěku byl týden. „Vzhledem k tomu, že se dožívá padesáti let, tak nás určitě přežije,“ dodal Kouřil. A dvířka klece už má Riki pořádně přišroubovaná.