Pálivým kořením musí v Hradci šetřit

Z fotografie na vývěsce před podnikem v Panské ulici se na návštěvníky usmívají tři exotičtí kuchaři. V jejich indické restauraci je totiž úsměv a dobrá nálada ingrediencí každého jídla. A potvrzují to i během rozhovoru. Čeština střídá angličtinu, a když je domluva někdy obtížná, šéfkuchař Liladhar Lamichhane a jeho dva pomocníci Saruna Shakya Bajracharya a Krishna Prasad Kharal se nevzdávají a snaží porozumět a odpovídat na otázky redaktorů.
Do Čech se trojice z Nepálu dostala před rokem, a to díky přátelům, kteří vaří v českobudějovické restauraci. Ti je doporučili majiteli, který chtěl indické jídlo prodávat v Jindřichově Hradci. Osmatřicetiletý Liladhar Lamichhane pochází z rodiny, kde se kuchařské umění dědí z otce na syna. Vaří už sedmnáctý rok. „Indické jídlo populární v Praha, Brno, tady zatím lidi zvykat,“ usmívá se šéfkuchař. Hradečáci si prý oblíbili v peci pečené kuřecí kostky s ostrou omáčkou, které se říká Chicken Tikka Massala. V kurzu jsou podle kuchařů i ostré kořeněné kuřecí kostky a stehno nazývané Gateway of India. Když se ale redaktoři ptají, co podle nich znamená ostré, kuchaři se jen usmívají. „No jen to řekněte, jak si vaříte pro sebe,“ pobízí je číšník Václav Sehnal a vypráví, jak mu stačí z jejich porce lehce ochutnat a okamžitě se potí a rudne.
„V Evropa méně pálivá než India,“ omluvně říká sedmadvacetiletý Saruna Shakya Bajracharya. Chuťové pohárky návštěvníků hradecké restaurace šetří, opravdu pálivé jídlo tady sice dostanou, ale okořenit ho tak, jak se to běžně dělá v Asii, si troufnou jen na výslovné přání hosta. Při vaření používají jen originální indické koření, a to je opravdu velmi výrazné. Jídlo, které najdou hosté na jídelním lístku v Hradci, nabízejí podle slov kuchařů v Indii v hotelech a větších restauracích. Doma si prý připravují spíš jen rýži a placky. Sami kuchaři ale nepohrdnou ani tradiční českou kuchyní. „Kachná, knedlik a zelí,“ rozplývá se Liladhar Lamichhane a jeho kolegové jen přikyvují.
Třem Nepálcům se v Čechách moc líbí. Pochvalují si bydlení, práci i svoje kolegy. Všichni se ale shodnou na tom, že jim naprosto vyhovuje zdejší klima. „Kamarád říkal, že teď doma štyrycet tři stupně. Tady lepší,“ tvrdí Saruna Shakya Bajracharya. Jediné, co jim chybí, jsou jejich rodiny. Šéfkuchař Liladhar Lamichhane nechal doma kromě rodičů a tří bratrů také ženu a dva syny ve věku šest a deset let. Jejich fotky má v peněžence a rád se svojí rodinou chlubí. Ženu se dvěma dcerami postrádá i pětatřicetiletý Krishna Prasad Kharal. Ten se do hovoru příliš nezapojuje. „Já málo rozumět česky,“ usmívá se. Bez závazků přijel do Čech jen sedmadvacetiletý Saruna.
Všichni tři ožijí, když dojde řeč na volný čas. Trojice ráda vyráží za přáteli, kteří pracují v restauracích v Táboře, Budějovicích a Písku. Společně si povídají, pouštějí hudbu, tančí a zpívají. Saruna Shakya Bajracharya umí zanotovat i česky. S menšími obtížemi vystřihne i hit od Petra Koláře Ještě, že tě lásko mám. Jak dlouho v Čechách zůstanou, zatím neví.