Pacient se nesmí z diagnózy zhroutit
Pacienti rozhodli, že padesátiletá Jarmila Sznapková dostane cenu pro nejoblíbenější sestru. V soutěži Sestra Moravskoslezského kraje totiž nehlasuje pouze odborná porota. Dobrou náladu, starostlivost a povzbuzující slova oceněné sestřičky dnes slýchají lidé v gastroenterologické ambulanci v Karvinské hornické nemocnici.
V soutěži jste se představila s mottem Spravedlnost nade vše. Proč právě tímto heslem? Byla jste někdy svědkem nějakého bezpráví?
Tím heslem jsem chtěla představit samu sebe. Spravedlnost mám jako zrozenec Vah i ve znamení. Nerada bych vykládala o svém zážitku, ale ano. V životě jsem se už setkala s opravdovým bezprávím.
Před prací v ambulanci jste skoro dvacet let pečovala o pacienty na intenzívní péči. V čem je práce na gastroenterologické ambulanci jiná?
Na intenzívní péči všechno pípá a člověk musí být stále ve střehu. Je to práce náročná i tím, že člověk musí pracovat na směny. Odborníci doporučují zůstat na intenzívce kolem šesti let a pak oddělení změnit. Já tam pracovala skoro dvacet let. Někomu se může zdát, že práce na ambulanci je lehčí. Jiná je v tom, že pacient přijde a odejde. Ale i tady je práce těžká, hlavně psychicky.
V čem například?
Máme hodně pacientů s nádory a k nim musím přistupovat citlivě, naslouchat jim, musím reagovat tak, aby pacient při diagnostice nádoru neztratil naději, aby se z toho nezhroutil. K pacientům se snažím chovat lidsky. Tak, jak bych si přála, aby se oni chovali ke mně. Několikrát jsem sama ležela v nemocnici a dovedu posoudit, co člověk od zdravotníka čeká. Myslím si, že jsem pro ně takový anděl v bílém.
Vaše ambulance asi nepatří mezi nejoblíbenější. Vyšetřujete přes ústa nebo konečník jícen, žaludek, tlusté i tenké střevo. Máte pravdu. Pro většinu pacientů jsme až ta poslední štace, hrozně se našeho vyšetření bojí. Vyzkouší nejprve všechny možné druhy léčby a až naposledy přijdou k nám. Ale tato vyšetření jsou pro ně nejkratší cestou k tomu, abychom zjistili, co je skutečně trápí. Vidíme to vlastním okem, dovedeme vzít i vzorečky ze sliznic. Zjistíme to hned. Pacientům vysvětlujeme, že se zbytečně trápí.
Máte dlouholetou praxi. Je teď zdravotnictví jiné než dřív? Co se změnilo?
Přibylo mi papírování. Kdysi stačilo, když jsem napsala jméno pacienta a datum narození. Dnes vypisuji pojišťovny, dotazníky se souhlasem, vše musím lidem vysvětlit. I nároky na vzdělání jsou obrovské. Dřív stačila zdravotní škola, dnes si dělají sestry bakaláře. Medicína udělala velký pokrok. Kdysi, když jsme pacientovi řekli, že má rakovinu, byl to pro něho konec. Dnes má více možností. Podstoupí léčbu, operaci. A může žít i dalších deset let.
Soutěž Sestra Moravskoslezského kraje se konala letos podruhé. Myslíte si, že je dobře, že vznikla?
Určitě. Práce sester je mnohdy nedoceněná a já pevně doufám, že soutěž bude pokračovat. Ocenění by si totiž zasloužila spousta dalších sestřiček.
Co byste vzkázala pacientům, kteří vám dali svůj hlas? Pro mě osobně byla nominace i výhra velkým překvapením. Říkala jsem si, že si těch letáčků v čekárně vůbec nikdo nevšimne. Přece jenom lidé jsou zde nervózní, bojí se. Pacientům přeji pevné zdraví a moc jim za hlasy děkuji. Také bych chtěla poděkovat mé rodině, bez které bych svou práci nemohla dělat na sto procent.
