Pa. Le. Ťác. I improvizují o sto šest. Klidně i s rukou v kalhotách

Dva týmy, rozhodčí s píšťalkou, fanoušci. Je to zápas?
Kulisa je sice hokejová, ale jsme v divadle na utkání Improligy - České improvizační ligy. Domácí Pa. Le. Ťác. I se za okamžik utkají s OTISKem v improvizacích na divácká témata. „Cílem není navzájem se vyřadit, ale společně vytvářet kvalitní improvizaci, mít radost ze hry, moci si kdykoliv zahrát a zaimprovizovat s různými týmy z různých měst,“ vysvětluje Andrea Moličová, hráčka z pardubického týmu improvizačních nadšenců nazvaného Pa. Le. Ťác. I Tajemná zkratka znamená „Pardubáci Lehce Ťápající Improvizací“.
Improvizace má svá přísná pravidla, nesmí se třeba šaškovat nebo mluvit vulgárně. Za fauly uděluje nekompromisní rozhodčí trestné body.

Pantofle na rozhodčího

Občas, když se divákům rozhodnutí hlavního sudího nezamlouvá, na ploše přistanou molitanové pantofle, které divák vyfasuje spolu se vstupenkou. Improvizace se odehrává v různých kategoriích. Pro herce je to přísně vymezený rámec, ve kterém se pohybuje. Zpívaná improvizace, kde se pouze zpívá, kategorie En Face, kde se bez jakéhokoli pohybu pouze mluví, nebo Dabing. Při ní dva herci hrají němohru, další dva je dabují. To vše na prostou improvizaci, herci musejí být pořád ve střehu, komunikovat se spoluhráči ze svého týmu a „soupeři“.
Dalším „hráčem“ je divák. Hraje se na jím navržená témata, protagonisté stále reagují na divákovy návrhy. Všechny výstupy přísně koordinuje rozhodčí, a vytváří tak dramaturgii performance, takže se nestane, že se divák nebo herec ocitne v nikam nevedoucí patové situaci. „Může se stát cokoli, nic vám nesmí připadat hloupé a trapné,“ vysvětluje Moličová.

Improvizace od 70. let

První improvizační turnaje se konaly ve letech v Quebecu. Jejich zakladatelé Yvon Leduc a Robert Gravel se nechali inspirovat hokejem - pruhované dresy, mantinely, jen kluziště je bez ledu. Ve frankofonních zemích jsou improvizační zápasy velmi populární, funguje tam profesionální „improliga“ a na hereckých školách existují pro improvizaci studijní obory.
Fandy si improvizace získává i v Pardubicích, kde ji provozují právě Paleťáci. Před večerním utkáním v Divadle 29 na otázky Sedmičky odpovídal trenér Saša Dvořák.

Co vás k improvizaci přitahuje?

Člověk se setkává s lidmi ze všech koutů republiky, kteří mají společný zájem. Pro mě je to relaxace, odpočinu si od starostí, vyčistím si hlavu.

Je improvizace těžká? Musí být člověk herec?

Vůbec to není ovlivněno tím, jestli člověk umí hrát. Spíš je to zábava. Jediná výhoda herce může být v tom, že už se umí pohybovat na jevišti. Ale herectví se každý může na trénincích doučit.

Jak se dá improvizace trénovat?

Existují různé aktivizační hry, aby se člověk naučil rychle přemýšlet, reagovat, učíme se číst spoluherce, aniž by mezi námi padlo jediné slovo. Také není dobré, když někoho znegujeme a nedáme mu další nabídku. Snažíme se dostat do sebe principy improvizace, aby fungovala. Na tréninku si potom sjedeme tak dvě kategorie, kde si vysvětlíme pravidla té či oné kategorie, hráči si ji opakovaně zkusí. Tady si vymýšlíme svá témata, na zápase ale hrajeme na témata diváků.

Asi je velký rozdíl mezi tréninkem a vystoupením…

Samotný zápas je už výsledek pravidelného tréninku, tam člověk musí být pořád ve střehu, ale pokud se to povede, pak odchází nabitý pozitivní energií, kterou do něj diváci nalili za to, že on je pobavil.

Jak často trénujete a kolik se vás schází?

Je nás kolem patnácti a snažíme se trénovat jednou týdně. Před rokem a půl jsme začínali v sedmi lidech, většinou známých kolem čajovny Paleta, a postupně přibývají další.

Stalo se někdy, že vás na jevišti něco totálně vykolejilo?

Jo, v kategorii ruce, kdy jeden hráč stojí s rukama za zády, druhý stojí za ním a hraje jeho ruce. Téma bylo spokojený muž, a když se mě můj kolega na jevišti zeptal, jak teda vypadá spokojený muž, kamarádka, která hrála moje ruce, mi strčila ruku za opasek do kalhot.

To jste pak sklidili asi dost bodů, anebo kartu?

To bylo asi po třiceti vteřinách hry a já už jsem to nedohrál, úplně jsem se odboural a nebyl jsem schopný to dohrát.

Co považujete za ty necelé dva roky od vzniku Paleťáků za největší úspěch?

Dnes budeme hrát počtvrté v Divadle 29 a počtvrté je vyprodáno. Dřív na nás chodili jen kamarádi, teď už ty lidi neznáme. Začínají se nám také ozývat organizátoři různých festivalů a zvou nás na své akce.