Otella na jihu zpívá čínský tenorista

Vrcholem operní sezony Jihočeského divadla se nedávno stal Verdiho Otello, drama velké lásky a nenávistné vášně.

Maurský velitel benátské armády Otello se do Jihočeského divadla vrátil po sedmatřiceti letech, a to v plném lesku. Titulní roli zpívá čínský tenorista WeiLong Tao, který už v Česku získal prestižní divadelní cenu Thálie pro nejlepšího operního pěvce roku 2008. Bylo to za roli v Hoffmannových povídkách, Otello je tedy pro něj další velkou výzvou.
„Je to bezpochyby jedna z nejtěžších, ale zároveň i nejkrásnější Verdiho opera,“ uvedl WeiLong Tao, který zpíval už v mnoha zemích. Spolupracuje i se slavnou milánskou La Scalou. Paradoxně nikdy neúčinkoval v čínské opeře, byť ji má prý velmi rád.
Špičkového evropského tenoristu získalo Jihočeské divadlo i díky společnému projektu s kolegy v německém Pasově, kteří tuto operu také nastudovali. Příští rok na jaře si vzájemně vymění pěvce v úlohách Otella, Desdemony a Jaga.
V alternaci ztvárnil Otella sólista jihočeského operního souboru Plamen Prokopiev, který pochází z Bulharska. V roli Desdemony se střídají Kateřina Hájovská a Miroslava Veselá, jako praporečník Jago vystupují buď Alexandr Beň, nebo Richard Haan. Zpívají v italském originále a děj opery publiku přiblíží české titulky. Dramaturg František Řihout označil Otella, který je předposlední z Verdiho šestadvaceti oper, za extrémně náročný kus, zejména co se týče titulního tenorového partu. Proto ho česká divadla hrají spíš výjimečně. „Je ale povinností i malého operního souboru bojovat o vrcholy,“ podotkl Řihout.
Toto hudební drama podle něho díky mistrovskému libretu Arriga Boita v jistém smyslu dokonce překonává dramatičnost Shakespearovy předlohy. Režie se ujal šéf činohry Martin Glaser, pro něhož to bylo první setkání s touto operou. „Nádherná hudba, silné a nosné situace,“ shrnul režisér své dojmy z díla, které předtím jako operu neznal. Zaujala ho hlavně dramatičnost libreta, proto chtěl po pěvcích, aby se na scéně chovali jako normální lidé, jejichž pohnutky může divák pochopit.

Buňky plné jedu

Věčný boj dobra se zlem a lásky s nenávistí je působivý zejména díky podmanivé hudbě, která přechází z mystiky až k thrilleru. Hudebního nastudování se chopil Martin Peschík, podle něhož je to pro orchestr nejtěžší práce za posledních deset let. „Ani pro mě tam není chvilka odpočinku,“ poznamenal dirigent. Publikum čekalo na Otella s netrpělivostí, někdo až s nedůvěrou. „Přiznám se, že na premiéru jsem šla s obavami, jak si činoherní režisér Martin Glaser poradí s operou. Řada jeho inscenací v našem divadle se mi sice líbila, ale opera byla zatím takovým ostrovem jistoty pro nás, starší diváky, že tam se s žádnou modernizací za každou cenu nesetkáme. Takže jsem se o Verdiho docela bála. Po prvních minutách se to ale ukázalo jako úplně zbytečné,“ napsala na divadelní web po premiéře spokojená divačka Jarmila Kulhánková.

Články z jiných titulů