Osobnosti Přerovska prozrazují jak prožívají Vánoce
Vzpomínky na tatínkovu Tichou noc a štěpánské „útěky“
Jaroslav Macíček, 49 let, hudebník
Moje vzpomínky na Vánoce, to je spíše mozaika. Tatínek mne na Štědrý den odvezl lyžovat na Tesák. Tam jsem se těšil na Ježíška a přemýšlel, jak zvládne nadělit dárky všem a všude. Na zlaté prasátko jsem nevěřil, nebo nechtěl věřit, protože maminka na snídani dělala skvělé chlebíčky s rybí pomazánkou. Odpoledne Mrazík a potom to přišlo. Večeře, koledy, zvoneček a dárky. Večer jsme jezdili k babičce a dědovi do Bezuchova. Tatínek zpíval přede dveřmi Tichou noc. Prostě pohádka. O pár let později se mi Štědrý den neskutečně vlekl. Já, rocker, se nemohl dočkat na štěpánskou zábavu, na kterou chodily davy. Stejně jako ostatní Pirilláci jsem utíkal od rodiny, protože jsem kamarády neviděl „neskutečně dlouhé dva dny“.
Dalším zlomem byl rok 2000. Nastala moje první sezóna u mistra Pavla Nováka a vánoční koncert na náměstí. Ten je pro mne pilířem Vánoc dodnes. V tom roce jsem potkal svou životní lásku a o čtyři roky později jsem měl pod stromečkem malého Ondráška. Na jedny z dalších Vánoc přišel na návštěvu i můj šestnáctiletý syn a už od nás neodešel. Od té doby je nás víc.
A co přeji čtenářům? Zjišťuji, že přát si zdraví není fráze. Když se k tomu přidá láska těch, na kterých nám záleží, není nic víc zapotřebí.
Vánoce za zdmi kasáren
Jiří Lajtoch, 57 let, primátor Přerova
Jako chlapec jsem zažíval kouzelné Vánoce. Rodiče se snažili, aby mně i třem sestrám dopřáli krásné svátky v tradičním duchu. O to horší pak pro mne bylo, když jsem v roce 1972 nastoupil na vojnu a musel poprvé strávit Štědrý den mimo rodinu. Obával jsem se, jak ten den přežiju mezi cizími lidmi, nakonec to nebyla žádná tragédie. Měli jsme stromeček, k večeři rybu se salátem, z rádia se linuly vánoční písničky. Byla to vcelku pohoda, byť kasárenská.
Rád vzpomínám i na Vánoce, když byly naše dcery malé. S oblibou nám nosily dárky a dychtivě čekaly, co vybalíme. Dnes stejné kouzlo prožívám i s vnučkami, které mi ovšem místo dědo říkají Ikošu. K téhle nezvyklé přezdívce jsem přišel nevinně. Když byla jedna z vnuček malá a slyšela, že mě lidé oslovují Jirko, tak se mně snažila také tak říkat, a nakonec z toho vznikl Ikoš. Těším se, že budu na Vánoce nejen s vnučkami, ale i s dalšími lidmi, které mám rád.
Přeji všem lidem, aby si také oni užili svátky mezi blízkými, v klidu a pohodě. A samozřejmě hodně zdraví.
Dárky si musela doma najít
Radka Ondriášová, 38 let, starostka Hranic
Nejpěknější Vánoce jsem prožila v osmi nebo devíti letech. Přišla jsem ke stromečku a tam nebylo nic. Jen vzkaz, že mám jít do kuchyně. Tam byl lísteček, že mám jít do koupelny, pak do ložnice, zpátky do kuchyně. Naběhala jsem se, než mě poslední lístek nasměroval zpátky ke stromečku. Tam byl vzkaz, že dárky si musím najít. Byla jsem uběhaná a rozladěná, věděla jsem, že musím dostat ušanku, že tam někde musí být. Nakonec jsem ji našla. Dostala jsem tehdy, přesněji našla jsem si, také brusle. Tehdy se prodávaly zvlášť brusle a boty a musely se nechat sešroubovat. Než se k tomu rodiče dostali, z bruslí jsem vyrostla.
Pěkné Štědré večery zažívám i teď. Máme s přáteli takovou tradici, že se po pohádkách chodíme projít. Kdysi jsme to zavedli, protože jedna z nás měla malou holčičku, se kterou se dívala na pohádky. A už nám to zůstalo.
I čtenářům přeji, aby si po celoročním shonu užili klidné svátky. Aby měli radost z dárků, které dostanou, a jejich rodiny a přátelé radost z dárků, které jim dají.
Na Štědrý den rozjímá
Blanka Ličmanová, 72 let, výtvarnice
Moje nejkrásnější Vánoce byly především v dětství. Těšila jsem se na kouzelnou atmosféru v rodinném kruhu a pohodě, na štědrovečerního kapra s bramborovým salátem, na dárečky, na mši v chrámu v Hranicích, kde byl překrásný betlém. Pokud nejsme neskromní, dá se to prožívat i dnes.
Mám ráda ten zaběhnutý rituál, jako je zajištění kapra, ozdobení stromečku a za každého počasí návštěva hřbitova, kde se myšlenkami setkám s rodiči a zesnulými příbuznými. V tento magický den se snažím v pokoře porozjímat o naší cestě a smyslu bytí. Slavnostní večeře a potom půlnoční mše, to je takový obřad, který mě provází od dětství a jsem šťastná, že jsem vyrostla v harmonické rodině, kde tyto svátky byly více duchovní než materiální.
Čtenářům Sedmičky přeji pohodu a mír jak v rodinách, tak ve světě. Hodně zdraví, porozumění a vstřícnosti. Pochopení, že dobro je lepší než tvrdá pěst. Dále přeji uchovat si lásku k bližnímu, pravdu ve vztazích a milé slovo v komunikacích. No a trochu toho štěstí taky neuškodí. Hezké Vánoce a úspěšný nový rok.
Ježíšek chodil i na Boží hod
Milan Blaštík, 56 let, primář dětského oddělení
Nejraději vzpomínám na Vánoce zhruba před čtvrt stoletím, když byly naše děti malé. Byť náš Štědrý den tehdy rozhodně nebyl tradiční. Moje manželka je také lékařka a byli jsme zvyklí si právě tento den brát noční službu. Dcera a syn proto byli 24. prosince večer u babičky a dědy, kde si s nimi užili hezkou nadílku. Za dětmi jsme ráno přišli, ony nám nadšeně ukazovaly dárky a další nadílka je čekala ještě doma. Takže k nám domů tehdy chodil Ježíšek až na Boží hod ráno a rybu se salátem jsme si nedali k večeři, ale k obědu.
Taky si pamatuji na Vánoce, kdy jsem dostal za úkol pořídit rybu. To jsem v pohodě zvládl. Ale horší situace nastala ve chvíli, kdy jsem ji měl zpracovat. Měli jsme čerstvě vymalovanou kuchyň a amur se neskutečně bránil. Mrskal se ze strany na stranu. I když to byla vypjatá situace, nakonec jsme se tomu všichni zasmáli. No a po novém roce jsme museli zase vymalovat byt.
Přeji čtenářům Sedmičky klidné a pohodové svátky, čas na zastavení, čas na hezké vzpomínky i na dostupná předsevzetí.
Nejkrásnější Vánoce jsou ty v dětství
Drahomíra Drašnerová, 57 let, ředitelka Střední průmyslové školy v Hranicích
Moje nejhezčí Vánoce byly ty v dětství. Maminka byla něžná a milá žena, všechno řešila v klidu a dovedla vytvořit krásnou atmosféru. Byla to taková pohoda. Těšili jsme se na dárky. Tatínek vždycky zazvonil na zvoneček, a to byl signál, že můžeme ke stromečku. Když jsme ho spatřili, byl vždycky krásný, pod ním dárky a na stole ovoce.
Měla jsem ráda knížky a pokaždé jsem nějaké dostala. Radost mně udělaly také lyže. Bydleli jsme v Šumperku a tam byly ideální podmínky pro lyžování. Ráda také vzpomínám na Vánoce, které jsem připravovala pro svoje děti, když byly malé.
Dnes mám na Vánocích nejraději přítomnost svých vnoučat. To jsou takové čisté duše. Mají záři v očích a ze všeho radost. Na Štědrý den bývám u dcery a užívám si vnoučat. Člověk si Vánoce tak nevychutná s dospělými jako s dětmi.
Čtenářům Sedmičky přeji pohodu u vánočního stromečku a krásnou rodinnou atmosféru. Do nového roku pak hodně zdraví a hlavně aby byli spokojení v práci a v partnerských vztazích.
První svátky s malou dcerkou
Ladislav Hanák, 30 let, autokrosař
Na moje nejkrásnější Vánoce nemusím moc dlouho vzpomínat. Byly to nejspíš ty loňské. Minulý rok koncem října se nám totiž narodila dcera Barborka, a tak to byly první vánoční svátky, které jsme prožili jako úplná rodina. Tedy i s miminkem. Barborka dostala spoustu různých pískátek a hrkátek, ale protože byla ještě hodně malinká, asi to moc nevnímala. Důležitý byl hlavně ten pocit, že slavíme jako rodina. Letos s roční dcerkou už bude u stromečku nejspíš větší zábava. A možná, že po tomto Štědrém dnu prohlásím, že nejpěknější Vánoce byly ty letošní.
Přes rok mám pořád něco na práci. Na Vánocích tak mám nejradši možnost v klidu si odpočinout. Můžu na chvíli zapomenout na povinnosti a užít si rodinnou pohodu. Kromě toho mám o Vánocích hrozně rád pohádky v televizi. Nejvíc se těším na ty klasické, baví mě třeba S čerty nejsou žerty nebo Byl jednou jeden král.
Klidné a pohodové sváteční dny přeji i čtenářům Sedmičky. A do nového roku pak hlavně pevné zdraví, to je to nejdůležitější.
