Ošetřovatelé: patříme do sloní rodiny

Dvě slonice Delhi a Kala chodí na pravidelné procházky se svými ošetřovateli nejen po areálu zahrady, ale také mimo ni na blízká pole a do lesa na Mariánské skále. Ve srovnání s rodným Vietnamem, odkud obě samice slona indického pocházejí, se dá život slonů v zoo přirovnat k příjemné rekreaci. „Vodiči slonů ve Vietnamu prý podle pověr nařezávají slůňatům v útlém věku uši, aby s krví odešel i duch pralesa a divokost volného zvířete,“ říká dvaatřicetiletý Petr Kiebel, který se o slony stará pátým rokem. „Ve skutečnosti jim kroužek v uchu slona umožňuje zvíře snadněji ovládat. Ale v případě Delhi to někdo skutečně přehnal,“ pronesl naštvaně a ukazuje na bolestivě zhojenou ránu, za níž zvíře zaplatilo levým uchem.

Denní režim: jak ve vatě

Den začíná slonům ráno příchodem ošetřovatelů. Ti se s nimi přivítají a smetou z nich hrubé nečistoty. Zkontrolují a očistí chodidla, uklidí stáj a předloží slonicím snídani, tedy bednu zeleniny nebo ovoce. Po snídani následuje dopolední mytí. Kartáčem a vysokotlakou vodou zbavují sloní pokožku nečistot a přerůstající kůže. Dopolední koupel pak příležitostně zpestří broušením klů a nehtů.

Strach musí stranou

Oproti jiným pracovníkům zahrady mají ošetřovatelé slonů nejrizikovější povolání v zahradě. Ne každý se pro tuto práci hodí, už kvůli potřebné dobré fyzičce. A pak musí být ošetřovatel člověk klidný, ale důrazný, což často nesplňují například ženy. Dále je třeba zvládnout chov slonů s volným přístupem. Ani kolegové u šelem totiž nepracují se zvířaty bez ochranných zábran. Ke všemu je slon velice konzervativní, plaché a lekavé zvíře. „Jsou situace, kdy má člověk strach. Stojíte vedle slona, který začne řvát, a to se vám kolena prostě rozklepou. Představte si čtyři tuny živé váhy, skrz svůj řev vás neslyší, tak to vám vypnou i všechny vnitřnosti. Neuvěřitelný zážitek,“ líčí Kiebel. Ani ne tak zásadní chyby, ale často jen prosté zanedbání nebo přehlédnutí maličkostí způsobí, že zvíře člověka napadne.

Vůdce slonice vycítí

Slonice si na nového vůdce a člena stáda zvykají vždy pod dohledem vrchního ošetřovatele. „Sloni přenášejí své chování na ošetřovatele a ošetřovatelé na slony,“ říká Pavel Kökert, který se o slonice stará přes šestnáct let. „Je to o vzájemné důvěře. V tomhle směru jsou sloni zase hrozně empatičtí a inteligentní,“ dodal sedmatřicetiletý muž. Než nastoupil jeho mladší parťák, uspořádala zahrada výběrové řízení na místo ošetřovatele. Uchazeč se vedení líbil, obě strany dohodly podmínky spolupráce. Ale v okamžiku prvního kontaktu daly slonice nervózním chováním najevo, že dotyčného do stáda nechtějí.

Sloni: věrnost nadevše

Kdo se už jednou rozhodl být ošetřovatelem slonů, zůstane jim věrný co nejdéle. Odchod ošetřovatele totiž zvířata vnímají skoro jako smrt člena rodiny. „Pro Kalu a Delhi jsme s kolegou jako jejich rodina, i když cítí, že fyzicky nejsme sloni,“ říká Kökert. „Protože ale žijí ve městě, ve světě lidí, musí nás poslouchat,“ uzavřel vrchní ošetřovatel. Vytíženost prací a následná deformace podle něj občas zasáhne do soukromí každého člověka pracujícího se slony. Nejčastěji v případě vlastního zlobivého potomka nebo psa, kterého okřikne tradičním povelem ze sinhálštiny. Prozrazovat výrazy ale nechce. „Lidé by mohli na slony pak pokřikovat, a to by je zbytečně mátlo,“ vysvětlil Kökert.

Zoo bourá stereotypy

Ústecká zoo obohacuje život slonů volnými procházkami už čtyři roky. V předchozích letech to bylo pouze nahodile. Koupání, cvičení a krmení slonů nabízejí spoustu příležitostí rozvíjet vzájemnou důvěru mezi slony a ošetřovateli. Volným kontaktem se svými svěřenci ošetřovatelé bourají stereotyp života zvířat.
Přitom chov slonů volným přístupem v případě ústecké zahrady je i v Česku vzácnější. Všechny evropské státy chovají slony chráněným kontaktem, kdy ošetřovatel má ke zvířeti přístup přes ochranou bariéru.

Respekt i při procházce

I když Kala a Delhi vyrážejí na procházky po zahradě vždycky jen pod dohledem ošetřovatelů, v kolemjdoucích návštěvnících zahrady budí vzrušení a nemalé obavy. „Osobně jsem něco takového jako procházku slonů ještě nikdy neviděla. Dětem se to sice líbilo, ale nesáhly by si na ně. Já taky ne, bojím se,“ přiznala Mirka Patáková z Duchcova.

Sloni mají paměť
ze zkušeností

Dlouho si vědci kladli otázku, jak sloni ví, kde co roste, kde se nachází napajedla s vodou, kde na ně číhá nebezpečí a jak mohli na Zemi přežít tak dlouho.

Odpověď našli v testu. Dali slonici pamlsek, který pak ukryli do pěti zavřených přihrádek.Chobotem bezpečně určila, kde je. Po pěti letech pokus zopakovali. Opět přesně uhádla, kde se pamlsek skrývá.
Generace slonů si totiž zkušenosti předávají mezi sebou během života. Důkazem jsou sloní cesty, kterými chodí stáda v Africe po tisíce let.