Opavští Romové čekají, co bude dál

Rohový dům v Rybářské upoutá na první pohled. Obitá omítka, chybějící kusy zdiva, polovina oken zatlučených překližkou. Za teplého počasí si jeho obyvatelé vytáhnou židle a křesla a posedávají na chodníku před domem. Baví se, poslouchají nahlas puštěné rádio, děti běhají okolo. Jejich život teď však změnily tři lahve naplněné olejem.
„První dny byly nejhorší. Teď už jsem se trošku zklidnil, strach ale mám pořád. Myslím si, že to souvisí s případy ve Vítkově a v Ostravě,“ říká Karel Giňa a v temné chodbě ukazuje slabě ohořelé místo na zašlých dlaždicích se vzorem šachovnice. „Tady jsem našel dvě lahve. Jedna vybouchla, druhá byla vcelku,“ popisuje Giňa.

Všichni mají strach

Dům je přístupný všem, otlučené dveře nejdou zamknout. V chodbě se lidé orientují spíše intuitivně, i ve dne je temná a nedá se tam rozsvítit. Na stěně visí rezavé poštovní schránky, většina bez dvířek. I uvnitř domu ze stěn vykukují holé cihly. Ačkoliv má dům šest bytů, bydlí tam jen tři rodiny.
„Žiju tady třináct let. Je to klidné, bezproblémové místo,“ líčí Giňa, zatímco stoupá po dřevěných schodech do prvního patra. Tam, v jednom z opuštěných bytů, našel třetí zápalnou lahev. Dveřím do bytu chybí klika, stěny některých pokojů jsou vymalované načerno, linoleum na podlaze místy chybí.
V prvním patře bydlí i Giňa. „S manželkou žijeme v jednopokojovém bytě. Ve dvoupokojovém rodina mojí švagrové,“ popisuje Giňa a malou předsíňkou s botníkem vstupuje do bytu, který má v podnájmu.
Dveře jeho bytu jsou jakousi hranicí mezi dvěma světy. Mezi studenou, neudržovanou chodbou a malou útulnou kuchyní. Místnost příjemně vyhřívají kamna, u stěny stojí pečlivě uklizená kuchyňská linka. Na stole nechybí prostírání, nové plastové okno zdobí bílá záclona.
Sociální zařízení je na patře a zdrojem vody v bytě je umyvadlo s jediným kohoutkem. „Na koupání si musíme vodu ohřívat,“ vysvětluje Ludmila Giňová. S manželem v bytě žijí sami, ale často mají na návštěvě vnoučata. „I proto máme strach, co kdyby se něco stalo dětem,“ říká Giňa a zapaluje si cigaretu.
Na patře žijí v rodinném kruhu, vedle bydlí sestra Ludmily Giňové s manželem, dcerou, zetěm a osmiměsíční holčičkou. V přízemí, pár metrů od místa, kde na chodbě ležely první dvě lahve, žije s rodinou Květa Laciová.
Sousedé z ulice vycházejí s místními Romy dobře. „Nemáme problémy, je to tady klidná ulice,“ říká Zuzana Sekerášová. Také majitel sousední zastavárny Milan Kopitz nepamatuje žádný větší konflikt.
Majitel domu jeho obyvatelům slíbil opravu vchodových dveří. Kdo lahve s olejem do domu hodil, policisté zatím nezjistili.