Okénko Jana Pirka: „Dědoure, je tohle jedlá houba?“
Je letošní léto takové? Ano i ne. Určitě by se pod toto tvrzení podepsali milovníci plavání a příznivci nezdravého opékání se na slunci.
Avšak je početná skupina lidí, kteří jsou s průběhem letošního léta spokojení. Jsou to zaprvé houbaři. Takovou úrodu hub počátkem léta nepamatuji. Na houby chodím rád s vnoučaty, která se, vzhledem ke svému věku, mohou krásně prohánět hustým mlázím a mají velkou radost z úlovků.
Utkvěl mi v paměti křik vnučky Kristýnky, která běžela z houští s hřibem o velikosti klobouku a křičela: „Dědoure, je tohle jedlá houba?“ V životě tak velkého hřiba neviděla. A o tom, že houby rostou i v Praze, by vás přesvědčili návštěvníci například Kunratického lesa.
Dalším, kterým letošní způsob léta se nezdá být tak nešťastným, jsou zahrádkáři.
V srpnu jsou trávníky obyčejně buď vypálené sluncem, anebo potřebují intenzivní zavlažování, což při napojení na veřejnou vodovodní síň vede k díře v rodinném rozpočtu. Takže rčení, které jsem uvedl na začátku příspěvku, určitě neplatí absolutně. Přeji hezký zbytek léta.
