Odjezdy do velehor nesnáší

Když se Milena Bortlová před šestadvaceti lety seznámila se svým mužem Kamilem, znala jej jako šikovného kluka ze Štítiny, který chytal za tamní fotbalové mužstvo a se kterým jezdila do hor lyžovat. Když spolu čekali první dítě, propadl muž horolezectví. Dnes žije s elektrotechnikem, který má za sebou několik dlouhých a náročných velehorských výprav do Himálaje a Karkorumu, zdolal osmitisícový Broad Peak, Cho-Oyu, málem i nevyzpytatelnou K2 a před lety zachránil život světové horolezecké legendě Arturu Honajzrovi. O jeho přednášky je vždy mimořádný zájem.

Strach s množstvím expedic nemizí

„Když přijede domů z expedice, povídáme si pak spolu hodiny o tom, co zažil,“ říká Bortlová. Tvrdí, že před výpravami má o muže stejně silné obavy, jako když vyrážel do velehor poprvé. „Myslela jsem si, že se s každou další novou expedicí stanu otrlejší a budu jeho odjezdy snášet lépe, ale opak je pravdou. Den odjezdu a loučení je nejhorší. Loučím se s vědomím, že se taky můžeme vidět naposled,“ říká Bortlová. Když je manžel pryč, hodně jí pomáhají jejich dvě dospělé děti, rodina a přátelé. „Vzpomínám si, když Kamil odjel do Nepálu na svou úplně první expedici, nebyla možnost posílání sms ani e-mailů. Tehdy jsem o něm neměla žádné zprávy šest týdnů,“ vzpomíná žena.
V duchu ji mnohokrát napadlo, že manželovi Himálaj zakáže. Nikdy to však ani nevyslovila. „Nejsem typ ženy, která by muži něco zakazovala. Kdyby to dělaly všechny ženy, muži by v životě nic nedokázali. Vždy jsem si říkala, pokud má tu možnost něco dokázat a být v něčem dobrý, nebudu mu v tom bránit, ať by si vybral cokoliv,“ říká.
Tak se smířila s tím, že je ženou muže, který je často v nebezpečí. A také to není levný koníček. Například za vrtulník v Himálaji musí výprava předem zaplatit zálohu čtyři až pět tisíc dolarů. Jedině pak by se pilot v případě, že by se klienti dostali do krize a potřebovali transport, obtěžoval nahodit motor. „Když mi manžel poprvé oznámil záměr odjet na expedici, měla jsem jednu podmínku − že ji nebude financovat z rodinného rozpočtu. A to dodržuje. Expedice si neplatí sám, má vždy několik sponzorů,“ vysvětluje Bortlová.

Strach z výšek, hlubina nevadí

Když je Bortl doma, věnuje se rodině a domu. „Funguje jako každý jiný manžel a táta. Pomáhá i s některými pracemi v domácnosti, ale především věnuje hodně času opravě rodinného domu,“ dodává žena.
Zatímco její muž dává přednost extrémním výškám, Milena Bortlová se cítí dobře pod vodní hladinou. „Jsem obojživelník, mám ráda hory i moře. Ráda plavu, mám i potápěčský průkaz. Lezení po skalách se však nevěnuji. Bojím se výšek. A hodně,“ vysvětluje Bortlová.
Vyzkoušela si to. „Netvrdím, že jsem vylezla, ale spíše se strachy vyplazila po jedné cvičné skále v Sedmihorkách v Českém Ráji. Nahoře, když jsem si měla vychutnat ten pocit vítězství, že jsem tam vylezla, jsem necítila nic kromě velkého strachu se vůbec rozhlédnout po okolí a z obav, jak slaním dolů,“ vypráví žena. Hory má ale ráda jako turistka a lyžařka.
Bortlová pracuje několik let na úřadu práce. Ve škole dělala gymnastiku, atletiku a orientační běh. „Nyní sportuji jen rekreačně. V létě jezdíme s manželem na kole, v zimě na běžkách. Pravidelně cvičím jógu,“ říká Bortlová. Na jógu nedá dopustit. „Všem ji doporučuji. Protáhnu tělo, vyčistím mysl. Jóga je jediný sport, kde energii nevydávám, ale získávám,“ konstatuje. Několik let vystupuje s folklorním a národopisným souborem Bejatka. Přes nervy, které s manželem má, když je na nebezpečných expedicích, je spokojená. Děti si už horolezctví také vyzkoušely a zatím mu nepropadly. Ale nelze vyloučit, že to na ně ještě někdy v budoucnu přijde.