Odchod do Prahy přinesl řadu rekordů

Málokoho to mohlo překvapit. Ve finále byly jen dvě možnosti. Bude to Martin Říčař, nebo Lucie Sekanová? Sprinter, nebo vytrvalkyně?
Volba trenérů z jihočeských atletických oddílů byla nakonec jednoznačná. Jedenadvacetiletá Lucie Sekanová se může chlubit další titulem pro sportovce kraje. Vyhrála ho poprvé mezi ženami a potřetí v celkovém pořadí.
Zažila povedenou, zajímavou i přelomovou sezonu v jednom. „Přelomová opravdu byla,“ pousměje se Lucie Sekanová. Jen pro zajímavost – nastoupila na vysokou školu v Praze, po sedmi letech přešla k novému trenérovi, neuvěřitelným způsobem si vylepšila rekord na trati tři tisíce metrů překážek a na mistrovství Evropy v krosu dokázala doběhnout desátá v kategorii do třiadvaceti let.
Když se tohle všechno skloubilo dohromady, bylo z toho i ocenění osobní. „Hodně si toho vážím,“ ujišťuje Sekanová. Když si šla přebírat cenu dvakrát v kategorii žen i v celkovém pořadí, tvářila se překvapeně. Celkové prý nečekala. Letos ale neměla moc konkurenci.
„Řekla bych, že se mi tahle sezona povedla až ve druhé polovině,“ ohlíží se mladá závodnice. Zatímco v její první půlce neměla úplně oslnivé výsledky, přelom nastal v létě. Vyhrála mistrovství republiky na třech kilometrech v dobrém čase 10:12,74 minuty. Ovšem na to, aby se kvalifikovala na evropský šampionát dospělých na dráze, jí ještě sedmnáct vteřin chybělo.
V srpnu ale dokázala svůj osobní rekord srazit o neuvěřitelných dvaadvacet vteřin na čas 9:50,84 minuty. Tím si připsala čtvrtý nejlepší výkon letošních evropských atletických tabulek do třiadvaceti let.
A následovalo překonání dalších osobních rekordů na všech tratích, které vytrvalkyně z Borovan běhá. „Těmi zůstaly osm set metrů, patnáct set metrů, tři tisíce metrů a vedle toho samozřejmě kros,“ říká Sekanová.
Proč by se oproti loňskému roku mělo vůbec něco měnit? Sama závodnice se rozhodla k radikálnímu kroku, když po dlouhých sedmi letech vyměnila trenéra Petra Bahenského z budějovického Sokola za Jana Pernicu z pražského USK. „Cítila jsem, že potřebuji změnu ve stereotypu tréninkového cyklu. Nebylo to jednoduché rozhodování, protože pan Bahenský mě pro běhání našel a vychoval mě,“ dodává.
V tréninku zatím prostředí nezměnila. Připravuje se převážně doma v Borovanech nebo na stadionu na Sokolském ostrově v Budějovicích. Protože studuje vysokou školu dálkově, do Prahy dojíždí jen občas. „V tréninku byla asi největší změna v tom, že jsme zapracovali na síle. Ta mi hodně chyběla,“ dodává Lucie Sekanová.
Zatím běhá stále za Sokol České Budějovice a byla by ráda, kdyby to tak zůstalo. Sama však neví, jestli to půjde a nebude muset závodit za pražský klub.
Pro následující sezonu si dává smělé plány. V krosu běžela už o víkendu v Mnichově a v neděli ji čeká společně se závodnicemi Sokola mistrovství Evropy družstev v krosu v Itálii. Nejdůležitější závod sezony bude mít v létě v Ostravě – mistrovství Evropy do 23 let na dráze. „Pokud vydrží zdraví, měl by pro mě být limit splnitelný. Plánuju postoupit z rozběhu do finále a netajím se touhou po medaili,“ říká Sekanová.