Ochrana před povodní? Začne se na podzim
Stačila pořádná obleva a lidé ve městě si uvědomili, že Berounu chybí protipovodňová ochrana. A to téměř devět let po katastrofálních povodních v roce 2002. Projekt je totiž stále jenom na papíře.
Městu se podařilo vykoupit nebo směnit pozemky potřebné pro vybudování pevných hrází. Míč je tak na straně Povodí Vltavy. Stavbu stále oddaluje administrativa a shánění peněz.
Příslib Povodí Vltavy na začátek stavby
„Chápeme, že dnešní doba podobným projektům nepřeje. Od Povodí Vltavy jsme navíc neměli přislíbený žádný termín, kdy by se s protipovodňovou ochranou mělo skutečně začít. Přesto to vypadá, že se bude stavět už v letošním roce,“ řekla mluvčí berounské radnice Pavla Švédová.
Podle Povodí Vltavy se dělníci u řeky objeví na podzim tohoto roku. „Cílem stavby je ochrana části městské zástavby na levém i pravém břehu Berounky. Ochrana je navržená na stoletou povodeň,“ řekla mluvčí Povodí Vltavy Michaela Pohůnková.
Projekt počítá s betonovými zdmi a mobilním hrazením, a to v délce přibližně 2,8 kilometru.
Povodí Vltavy chce získat stavební povolení v červenci tohoto roku s tím, že celá akce by měla stát přes čtvrt miliardy korun.
Přesto, že město protipovodňovou ochranu stále nemá, něco přece jen zafungovalo, a to nový jez, který poprvé vyzkoušela větší voda. „Díky sklápěcímu systému byla hladina vody nad jezem o třicet centimetrů nižší. Dalšími výhodami byl plynulejší průtok, ale také to, že se pod jezem vybagrovalo hlubší dno,“ vysvětlil Bohumil Nekut z Povodí Vltavy.
Berounka byla koncem týdne doslova obsypaná lidmi, kteří s obavami sledovali zvyšující se hladinu řeky.
Povodňoví turisté u kalné vody vzpomínali na velké povodně v létě roku 2002. „Tenkrát to bylo hrozné. Celé náměstí bylo pod vodou. Zrovna říkáme, jaká je to masa vody a že bychom nechtěli být v kůži lidí, kteří bydlí u řeky,“ řekla Kateřina Jíchová, která se byla podívat na rozvodněnou Berounku stejně jako Linda Kocourková.
Vyplavený babiččin dům na Závodí
„Povodeň se tenkrát dotkla mojí babičky. Bydlí na Závodí a voda jí zaplavila celý dům. Pamatuji si, že jsme se tam brodili v bahně a vynášeli mrtvá zvířata. Bylo to hrozné a nikomu bych to nepřála. Teď když člověk vidí, jak to stoupá, modlíme se, aby z toho nic nebylo,“ vzpomínala Linda Kocourková, která zažila také utržení lávky vedoucí na autobusové nádraží. „Byla to hrozná rychlost. Když jsem se byla podívat u řeky, tak tam lávka ještě byla a za hodinu už plavala v řece. Člověk si vůbec nedokáže představit, jakou má voda sílu,“ dodala Kocourková.
Berounku sledoval koncem týdne také Antonín Petráš, který bydlí přímo u řeky a který měl před devíti lety vodu v domě do výšky 1,7 metru. „Doma jsme samozřejmě nemohli zůstat, takže když hladina vystoupala po kolena, museli jsme se sebrat a jít. Nakonec jsme to přečkali u kamaráda,“ vyprávěl Petráš. Podle něj byl nejhorší návrat domů.
Berounští nakonec mohli jásat. Řeka žádné škody nenapáchala. To ale rozhodně nemohou říct obyvatelé Loděnice, kde se vylil tamní potok. To znamenalo nejen vodu v zahradách a sklepech, ale hlavně znečištění pitné vody.
Voda lidem způsobila zdravotní problémy
„Jsme z toho nešťastní. Když jsme zjistili, že je voda znečištěná, bylo už pozdě. Dcera prozvracela noc. Postihlo to celou Jánskou a jedna paní dokonce skončila v motolské nemocnici na kapačkách,“ vysvětlovala paní Radová. Doufá, že zůstane jen u několikadenní nevolnosti. „Slyšela jsem, že by z toho mohla být také žloutenka a toho se tedy děsím. V roce 2002 se loděnický potok také úplně vylil, ale do vody se to tenkrát vůbec nedostalo. Lidé, kterých se to týká, by si měli sáhnout do svědomí a pokusit se vodu co nejdříve vyčistit,“ doplnila rozhněvaná obyvatelka Loděnice.
