„Občas nám do řeky spadnou i hráči“

Klička, nahrávka, gól! Hraje romský tým z Fišlovky. Schází se minimálně obden na hřišti u Lužnice a trápí balon. „Důležité bude, jak dlouho nám to vydrží,“ říká sedmačtyřicetiletý Miroslav Miko, někdejší fotbalista, obyvatel Fišlovky a hlavní trenér zdejšího dorostu.

Kdy a proč jste začali s fotbalem?

Scházíme se skoro měsíc. Chceme ukázat, že na to máme. Ale jsme na začátku. Kluci chodí do školy, někteří do školky. Trénujeme pět až šest hodin denně, běháme, hrajeme, pracujeme s míčem, kličkujeme a tak.

Kde trénujete?

V parku u Lužnice, ale podmínky jsou tam na nic. Míče nám létají na silnici nebo do řeky. Někdy nám do ní spadnou i hráči.

Nebylo by tedy lepší nějaké regulérní hřiště?

Jasně, že bylo, ale jak na hřišti vidí Cikány, je zle.

Jak to víte, zkoušeli jste to?

No, zkoušeli jsme to na táborském fotbalovém hřišti. Mám tam známé, kteří nás tam pustili, ale lidé na nás koukali skrz prsty. Byla to katastrofa. Už tam nepůjdeme. Navíc člověk nemá peníze, aby si tam zaplatil čas na trénink.

Zmiňoval jste, že nějaké peníze by vám snad poskytlo město nebo Romská občanská iniciativa.

Jednal jsem s nimi, ale to víte, dneska není na nikoho spoleh. Zatím nás nikdo nijak neřeší.

A s kým jste jednal na městě?

Já nevím, s nějakou ženskou.

Jakou soutěž chcete hrát?

Nejspíš romské turnaje. S místními fotbalisty jít do konkurence nechceme.

Kolik kluků máte v mužstvu?

Teď jich tam mám zhruba osm jenom z Fišlovky. Když půjdu na Sojčák, tak dám ještě něco dohromady. Vím, že kluci mají zájem.

Chodí hrát pravidelně? Baví je to?

Baví, přijdu domů, hned mě čekají u dveří. Hlavně ti malí, mezi nimi je to teď samý Ronaldo.

Vy máte zkušenost s fotbalem?

Já jsem kdysi hrával na Slovensku za město Stará Ľubovňa. To je až na východě. Musel jsem skončit, protože táta umřel a máma to sama nezvládala. Hrál jsem tři roky, druhou ligu. Bylo mi sedmnáct let.

To je dost dlouhá doba. Pamatujete si ještě něco ze hry?

To víte, že ano, mám doma ještě nějaké fotky. Hrál jsem i hokej. Sport mě baví.

Proč jste se rozhodl věnovat odpoledne dětem z Fišlovky?

Pro ně je to dobrá věc, neflákají se po městě, nedělají bordel. Vezmu je na hřiště, na louku a jsme tam celý den. Po fotbale s nimi upeču párky.

A co jejich rodiče, mají pro to pochopení?

Jsou rádi. Vědí, že sport je pro jejich děti dobrý, protože se naučí chodit mezi lidi, uvidí svět, jak se chovají druhý.

Vy ale přece také pracujete, jak to zvládáte?

Já nepracuju. Jen vypomáhám na brigádách.

A co žena, nenadává, že jste stále pryč?

To víte, že nadává, říká že se na to nevykašlu.

Viděl jsem, jak chlapcům platíte třeba i pití. Kolik vás tahle aktivita stojí?

Těch šedesát korun mě nezabije, ale potřeboval bych spíš míče.