O snech uvnitř

I mnoho z nás v dětství toužilo najít nějaký poklad. Anebo se něčím stát. Známým muzikantem, hercem, spisovatelem. S odstupem času se nám tyto sny zdají poněkud pošetilé a mnohdy nad nimi kroutíme hlavou. Ale přiznejme si – nebyla to nádherná doba, kdy jsme měli ještě vůli plnit si sny? Když člověk dospěje, odejde od rodičů a založí si novou rodinu, většinou sny z dětství opustí. A to je obrovská škoda. Především pro nás. Touhy jsme jen pohřbili, ale ony tam uvnitř stále zůstávají. A sžírají nás. Maximálně si na ně vzpomeneme se slovy – kdybych já tenkrát… Mám proto nápad – zkusme si na nějaký sen z dětství vzpomenout. A začněme se jím reálně zabývat. Jen tak, rekreačně. Pro vlastní potěšení. Z čiré radosti. Bude nám líp.