O rytíři Davidovi a vztyčeném prostředníčku

Kateřina Wegnerová

Pečlivě vyhřebelcované vlasy, frajerská bundička do pasu a proklatě upnuté džínsy. Kdo by neznal Davida Hasselhoffa v jeho stále nejslavnější roli moderního rytíře Michaela Knighta alias Knight Ridera. Neohroženého bojovníka, který za volantem inteligentního auta brázdí silnice a mstí bezpráví.

Zatímco ženy se rozplývaly nad jeho hrdinsky pěstěnou tváří a upřímně pomněnkovýma očima, mužové zas obdivovali jeho podivného kámoše Kitta, kterého dostal od mecenáše Wiltona Knighta zároveň se špičkovým vybavením pro potírání čím dál troufalejších zločinců. Černé auto dokáže neuvěřitelné věci, a když rytíř Hasselhoff zatouží po společnosti, dokonce s ním i mluví. Takový výkřik techniky byl v té době neslýchaný a také dnes, kdy se v leckterém voze používá ovládání hlasem, by jeho majitel jen stěží čekal na to, až mu jeho kovový miláček odpoví.

Potom chápu a vůbec mi nevadí, když se z malých kluků s angličáky stanou fanoušci Knight Ridera a své Pontiacy Firebirdy přemění na repliky mluvících vozů několikáté generace. To podle toho, v jakém roce je ta která verze seriálu zastihne. Doba si totiž podobných rytířů žádá.

Nevím, jestli z nostalgie dát přednost Michaelovi Knightovi, nebo jeho parťákovi mluvícímu autu, jen tuším, že ze sběratelského hlediska se cena podobného auta bude zvyšovat, zatímco u Davida Hasselhoffa se to při nejlepší vůli říct nedá.

Na jeho obhajobu však musím připomenout, že se coby už tehdy moderní rytíř důsledně vyhýbal násilí a v jakékoli situaci se zdráhal použít střelnou zbraň. To bychom mohli občas na silnici ocenit my všichni řidiči, až nás bude do krajnice zase vytlačovat vztyčený prostředníček.

Články z jiných titulů