Nový trenér českých hokejbalistů „do všeho kecal“

Hlouposti a křivdě se uměl Drahomír Kadlec postavit. „Do všeho jsem kecal,“ přiznává kouč dvojnásobného hokejbalového mistra extraligy Alpiq Kladno.

A možná i kvůli tomu jako hokejista přišel o olympijské Nagano. S odstupem času v jednom z rozhovorů Kadlec řekl, že asi nemusel být tak paličatý. Nyní už ale o svojí hokejové kariéře vypráví hlavně „veselé historky z natáčení“.

Roztržitý asistent

Stejně jako k opozici měl Drahomír Kadlec, který hrál v reprezentaci přes deset let, blízko k legraci. Pokud jde o fórky, vyhovovaly si prý hlavně týmy Kladna a Litvínova.

„Smysl pro fór měl Vladimír Růžička, ale Petr Rosol ho kolikrát cvičil jako Kirschner Hurvínka. Vymýšleli si neskutečné blbosti. A jejich debaty? Řešili třeba, kde dělal Niki Lauda řidičák a jestli je ve Svazarmu,“ říká Kadlec.

Rád vzpomíná na Stanislava Neveselého. Rovného, ale trochu roztržitého trenéra Dukly Jihlava i asistenta v reprezentaci.
„V hotelu místo klíče na recepci odevzdal televizní ovladač, ve Škodovce 105 zařadil na dálnici ze čtyřky na trojku,“ vypráví Kadlec.

Jako manažer národního týmu Neveselý obvolával hráče, kteří působili ve Finsku. „Nevěděli jsme totiž, jestli máme letět na turnaj Baltica cup přes Prahu nebo rovnou do Moskvy. Cinknul telefon a Standa: Čau, máte sníh? Máme. Tak to chodíš s klukem bobovat, viď. A zavěsil. Večer jsme si s kluky, kteří hráli ve Finsku, volali. Tak co říkal Standa, kam máme jet? On se jenom ptal, jestli máme sníh…“ vzpomíná Drahomír Kadlec.

My flaj teď

Standa Neveselý měl podle něj schopnost zapasovat do sebe několik světových jazyků. Ani jeden neuměl dokonale, ale domluvil se. Ivan Hlinka s Františkem Černíkem ho většinou poslali něco vyřídit, protože věděli, že Neveselý sehraje nějakou etudu.

„Měli jsme letět z Kodaně do Helsinek a uletělo nám letadlo. Hlína povídá: Stando, běž se zeptat, kdy letí další. A Standa šel a stevardce říkal: My flaj, hned teď, abend trénink Helsinky! A dejte mi ještě Mladou frontu Heute Today!“ říká Kadlec.

Dominik „Otík“ Hašek

Spoustu zápasů odehrál i s legendárním gólmanem Dominikem Haškem.
Brankáři mají podle Kadlece svůj svět. „Aby ne, když jim puky lítají kolem hlavy stopadesátikilometrovou rychlostí. Kdo by tam vlezl?“ podotýká bývalý hokejový obránce.

Vzpomíná, jak Hašek na Kanadském poháru v roce 1987 chodil v hotelu kolem alarmu, takové tyčinky, která po sepnutí ohlašuje požár.

„Hašan do ní pořád cvrnkal prstem. Maséři Křížek se Šaškem mu říkali: Nedělej to, praskne to, a bude průser. A Hašan furt, cvrnk, cvrnk. Jednou jsme přišli na oběd, Hašan stál u recepce. Kolem policajti, hasiči. Tyčinku urval a vyhlásil požár. Hotel začali evakuovat. Pak se přiznal. Hašanovi jsme říkali Otík. Podle postavičky z filmu Vesničko má středisková,“ vysvětluje Kadlec.

Pražská čtvrť na tři

S dalším z jeho bývalých spoluhráčů, Otakarem Vejvodou mladším, se mu vybavuje nepořádek. „Na šampionátu ve Vídni v roce 1996 bydlel s Radkem Bělohlavem. Na podlaze ležely boty, ponožky, kalhoty, mikina. Přišli jsme tam s Pavlem Paterou a Martinem Procházkou na návštěvu. Nebylo tam k hnutí. Martin si sedl na podlahu, na jediné volné místo. A když vstal, odešel do Prátru se žvýkačkou na zadku,“ říká Kadlec.

Hodně hravý byl „Čavar“ Vladimír Kameš. „Vozili jsme na zájezdy křížovky. A v jedné bylo: Pražská čtvrť na tři. Věděli jsme, že první písmeno je K a poslední Č. Čavar hned křičel: Já to vím! KSČ!“