Nosála chytala pokladní do saku
Zřejmě první zkušenost s útěkem exotických zvířat měl majitel hlubockého panství Adolf Schwarzenberg. Podle legendy si nechal do obory vysadit klokany. Jednoho zimního dne se ale splašili a naběhli na led rybníka, který se pod nimi prolomil. O několik let později, v roce 1939, pak založil u Munického rybníka zoologickou zahradu s pevnými klecemi a ohradníky.
Historky o zvířecích útěkářích má zoo dodnes. Občas nějaké zvíře vymyslí, jak se dostat ze zajetí. Podle zástupce ředitele Romana Kössla se však stává, že se i divoká zvířata dožadují vstupu do jejich areálu. „Typickým příkladem jsou kvakoši noční. Dělají si hnízda nad voliérou s našimi vodními ptáky, chtějí se dostat za nimi,“ popisuje Kössl.
Nosál utekl od samic
Pracovníci zoo vzpomínají na vlčici, která proklouzla pootevřenými dveřmi a přiběhla na hlavní silnici, kde vyděsila řidiče. Zmatenou šelmu nakonec chytili v rybníce.
Naposledy bavil návštěvníky nosál. Zvíře podobající se mývalu s dlouhým čumákem viselo na stromě před vchodem do zahrady. Pozorovalo návštěvníky a nechalo se od nich fotit v různých pozicích, třeba hlavou dolů.
Uprchlík se živil odhozenými zbytky jídla.
„Bylo to začátkem května, pár dní po oslavách sedmdesáti let zahrady. Lidé si mysleli, že jde o atrakci, ale on utekl. Chytila jsem ho do saku, když zase vlezl do odpadkového koše,“ líčí životní úlovek pokladní Magda Baťková.
Podle Kössla utíkal nosál z výběhu, který krátce sdílel se dvěma samicemi. V přírodě se totiž samec k samicím může přiblížit jen v době páření, jinak jej odeženou.
„Hrozně ho zlobily. Byl z toho chudák už tak zoufalý, že přeskočil elektrický ohradník,“ popsal chovatel chytrou šelmičku, která pochází z Jižní Ameriky, kde ji místní obyvatelé ochočují.
Velké hejno plameňáků
Zoo Ohrada patří v poslední době mezi místa, kde se nejrychleji množí plameňáci růžoví. Pracovníci zoo jsou přesvědčení, že plameňáci se u nich mají lépe než ve volné přírodě. Mají zde největší hejno těchto ptáků z celé České republiky, v současné době kolem sta kusů i s mláďaty. „Konec jara a začátek léta je u nás obdobím mláďat,“ připomněl zoolog Ivan Kubát.
Plameňáci s krkem podobajícím se dlouhé hadici využívají v zoo část břehu a vod Munického rybníka. Když se dostalo v roce 2001 na Hlubokou první hejno z Tanzánie, mělo mláďata až po dvou letech. Letos se jich narodilo kolem třiceti.
„V zajetí se jim amputují konce křídel, aby neulétli. My jsme je jen zastřihávali, ale pak nám došlo, že to je chyba. Pomohla nám ptačí chřipka, kdy jsme museli celou část s ptáky překrýt sítí a křídla jim už nemuseli upravovat,“ říká Kubát.
Problémy při páření
Chovatelé zjistili, že přistřižená křídla vadí při jarním páření. Při aktu totiž samec vyskočí samici na záda a balancuje máváním. Pokud ale nemá křídla dorostlá nebo třeba jedno zkrácené, na partnerce se neudrží.
Plameňák růžový nebo také starosvětský – podle zemí původu, jimiž jsou jihozápadní a jižní Asie, jižní Evropa a Afrika, žije v koloniích jako tučňáci. Mláďata vychovávají dospělí v jakýchsi školkách. Růžovou barvu získal pták z potravy. Živí se planktonem a řasami obsahujícími látku beta-karoten, kterou má třeba mrkev.
Stanice pro handicapovaná zvířata při zoo, kde žije více než tisícovka zvířat 225 druhů, přijímá i poraněné jedince, které lidé naleznou. V poslední době to byly třeba srny zasažené sekačkou.
