Noční Liberec: starý pes a feťáci

Vysílačky, defibrilátor, neprůstřelné vesty nebo blikající výstražná světla na silnici. To je jen zlomek vybavení, které si berou strážníci do služby. Vyráží na dvanácti hodinovou noční hlídku do libereckých ulic a spolu s nimi nastupuje do práce i služební pes. Jiří Kolář a Ivan Petrovič jsou jednou ze tří hlídek, která dohlédne na klid ve městě v pátek v noci. Spolu s nimi vyráží do potemnělého města i redaktorka Sedmičky.
„Kontrolujeme sídliště i ulice v centru města, už víme, kde co můžeme očekávat. Třeba u diskoték nebo hospod. A pak také čekáme na tom, když nás někam dispečink zavolá,“ popisuje strážník Kolář.

Opuštěné zvíře

Netrvá dlouho a vyrážíme na zavolání. V Rochlicích u obchodu lidé našli promrzlého labradora, který tam marně čeká na pána. Starší fenka hlídku nadšeně vítá, je přítulná, ale bez známky. Na místě strářníci povolají speciální odchytové auto a fenka putuje do městského útulku. My opět do ulic. Zatím je klid. Sněží a lidé jsou schovaní. Přijíždíme k muzeu a lázním, kde vystupujeme a společně se psech kontrolujeme okolí. „Lidé nám volali, že se v parcích schází podivné party, tak to tady procházíme a kontrolujeme. Už jenom fakt, že jsme tady vidět partičky odradí sem znovu chodit,“ vysvětluje Petrovič. Za pár desítek minut se vracíme do centra a zamíříme do jeho odlehlejší části. Strážníci jdou na jistotu do jednoho z polorozpadlých domů a do jeho útrob zavolají: „Tady městská policie Liberec,“. Vzápětí se ozve: „Jsme tady.“ Ve třech místnostech zatažených starými dekami je pět bezdomovců. S vědomím majitele domu tam mají obydlí vybavené dekami, peřinami i starým oblečením. Svítí si svíčkami a popíjí víno v krabici. Tam kde nebliká plamínek je tma jak v ranci, a proto se raději od strážníků s baterkami nevzdaluju. Bezdomovci ukazují doklady a policisté zjišťují, jestli nejsou mezi hledanými. Dva si chtějí vyprávět, zbývající zůstávají zalezlí ve svých kumbálech. Databází projdou hladce, a tak se s nimi loučíme. Zdraví a vrací se zpět do ušmudlaných obydlí.

Chybí záchytka

Kousek odsud je vchod do diskotéky v kulturním domě. Už se tam schází hloučky mládeže a postávají před vchodem. Koukáme na ně a za chvíli slyšíme chrastění ve vysílačce. „Ve Foru potřebují pomoc ,“ dozvíme se. Za okamžik jsme u hlavního vchodu. Ochranka se tam potýká se zdrogovaným mladíkem. „Známá firma, čichá toluen a je mimo,“ říkají strážníci a vystupují z vozu. Mladík tupě zírá na muže v uniformách a nechce od teplého vchodu do obchoďáku odejít. Spolu s ním je tam i děvče v červené bundě, které nejdřív tvrdí, že ho nezná a jen mu chce pomoct. Jenže oči se jí lesknou takovým způsobem, že je okamžitě jasné, že si také čichla. Neustálým přikládáním sevřené pěsti k nosu to navíc potvrzuje. „V ruce má schovanou vatičku namočenou do toluenu,“ vysvětluje Petrovič. Po chvíli přemlouvání dvojice obchod opouští a utíká do tramvaje. Vyrážíme za nimi. U Rybníčku vypadne dvojice z vozu a motá se po ulici. Strážníci zjišťují jejich totožnost a prověřují údaje přes dispečink. Škraloup nemají, a tak jim domlouvají. „Nic jiného nemůžeme. Záchytka není a zadržet je nemůžeme, není za co,“ dodává Kolář. Po pěti hodinách strážníky opouštíme. Jim ale noc teprve začíná. Do rána ještě vyráží ke třem rvačkám a podezření z nalévání alkoholu mladistvým. Třikrát je lidé volají pro rušení nočního klidu a k ránu sbírají opilého mladíka na nádraží.