Nezklamu vedení ani fanoušky
Poslední květnové dny trávil Lukáš Dvořák ještě s Jihočechy. Po náročné a zlatem zakončené sezoně si hráči užívali odpočinku v třeboňských lázních. Procedury, kolo, plavání, masáže či rekreačně plážový volejbal. Od toho šestkového si však dávají pauzu. Od června už mají hráči individuální dovolenou.
Jednadvacetiletá posila ústeckých volejbalistů pojede zařizovat do Ústí administrativní záležitosti ohledně smlouvy. S klubem oficiálně podepíše roční hostování a už teď se těší na nový kolektiv a hlavně na post prvního nahrávače.
Přišel jste jako náhrada za Filipa Habra, který odešel opačným směrem než vy, tedy do Českých Budějovic. Jak jste přivítal změnu dresu a prostředí? Měním dres vůbec poprvé od doby, co jsem začal v Budějicích hrát ve čtrnácti letech volejbal. Bude to tedy nová zkušenost. Navíc v Ústí bych měl hrát pravidelně. Pro mladého kluka, jako jsem já, to bude jistě lepší. Hrát co nejčastěji a nezahřívat jen lavičku. Na kolektiv se moc těším. Co jsem slyšel, tak jsou v Ústí samí mladí hráči, což mě těší.
Kromě Milana Bicana jsou v týmu vám věkově blízcí hráči. Znáte se s některými?
V Budějicích jsem hrával s Martinem Machem. I on mi vlastně dal podrobné reference, když jsem zvažoval nabídku od Ústí nad Labem. Je tam prý dobrá parta a ten výsledek, co udělali kluci v této sezoně, byl pro ně příjemným překvapením.
Klub po dvanácti letech postoupil do play-off.
Takový výsledek před sezonou určitě nečekali. Sledoval jsem jejich výkony. Vždy, když hráli oni u nás nebo my na severu Čech, tak působili jako jeden tým. Hráli do posledního míče.
Dobrou sezonu ale nemělo jen Ústí. Vy jste se radoval s Českými Budějovicemi
z titulu. Jaké byly oslavy?
Bylo to parádní. Měli jsme super tým a oslavy jsme si užili. V kuse asi ty dva tři dny. Teď už ta euforie pomalu vyprchává, ale těším se, až se ještě jednou sejde celá parta na takovém rozlučkovém sezení.
Mluvil jste už s manažerem SKV Ústí Miroslavem Přikrylem o tom, jaká bude vaše role v týmu? Měl bych prioritně nahradit Filipa Habra na nahrávce, to je jasné. Filip patřil k nejlepším v lize. Bude to těžké, ale pokusím se nezklamat vedení i fanoušky.
Na jihu Čech jste působil jako dvojka za Sládečkem. Moc jste toho za sezonu nenahrál. V první lize si velmi dobře vedl tým EGE České Budějovice. Pomáhal jste jim občas? Moc jsem za ně nehrál, i když jsem byl u nich napsaný na soupisce. Ten prvoligový kádr byl natolik vyrovnaný, že si kluci vystačili sami. Šlo jim to dobře. Skončili na prvním místě v tabulce a o postup do extraligy sehráli vyrovnanou partii s Brnem. Leč neúspěšně.
Ten tým trénuje váš otec. Kdyby postoupili, nelanařil vás k sobě do týmu? Vůbec ne. Navíc finanční situace v klubu nasvědčuje do budoucna tomu, že bude i nadále hrát první ligu. Ti kluci tam nejsou profesionálové a každý normálně kromě volejbalu pracuje nebo studuje.
Vašemu tátovi Renému bude šestačtyřicet let a v týmu si stále ještě občas zahraje. To je neuvěřitelné. Mnoho lidí ho jistě zná jako výborného nahrávače. Neradí vám občas, jak správně nahrávat? To ani moc ne. Chce si mě stále vychovat nebo spíš předělat k obrazu svému. Neberu ho jako trenéra, ale jako tátu.
Je vám jedenadvacet let. Budete hrát poprvé v jiném městě. Jak to máte vyřešené se studiem? Ohledně studia budu všechno ještě v červnu konzultovat s panem Přikrylem. Sice jsem začal na jihočeské univerzitě se studiem, ale rád bych, abych mohl začít studovat vysokou školu v Ústí. Něco, kde by byl tělocvik. Ale nejradši bych chtěl studovat obor fyzioterapeut. To by mě bavilo.
