Nejhorší vzpomínky mají Táborští na oheň. Zbylé živly tolik nehrozí

Okouzlující vlastnosti by měla žena, pokud by se do její duše promítly přírodní podmínky Tábora a krajiny kolem něj. Nebyla by to žádná vichřice, nezůstávala by po ní potopa, nebyla by příčinou neočekávaného zemětřesení. V přítomnosti její vůně je příjemné postát. Jen občas má migrénu.
Stejně tak se chovají ve většině případů známé živly k obyvatelům Tábora. Žádný jim zatím nikdy výrazně neuškodil. I z půdy pod nohama nemusejí mít strach, jako je to třeba jinde ve světě. Neblahé vzpomínky mají pouze na oheň, který hlavně ve středověku bral lidem střechu nad hlavou a ničil hospodářství. Jestli ale za zkázou stála nepřízeň přírody nebo lidská nedbalost, není možné zpětně ověřit. Pokud jde o novodobou historii, škodí si člověk především sám. Z vlastní nerozvážnosti a nepozornosti. Potom se živel obrátí proti němu.

V roce 1753 padaly v okolí města kameny

Jistotu pevné půdy pod nohama můžou mít obyvatelé Tábora. Žijí v srdci starého kontinentu. Neděsí je tak katastrofické scénáře, jako například v Japonsku, které nedávno poničilo zemětřesení. „Obecně je Český masiv velmi klidný. Hodně dlouho zde nedochází k tektonickým pohybům. V Táboře nejsou dokonce ani malá zemětřesení,“ říká Romana Hanžlová z Ústavu fyziky Země.
Jeho odborníci ostře sledují oblast jaderné elektrárny Temelín, vzdálenou od Tábora čtyřicet kilometrů. Tady k minimálním otřesům občas dochází. Podle Hanžlové jsou ale tak nepatrné, že bezpečnost elektrárny nemůžou v žádném případě ohrozit.
V dosahu Tábora bylo asi největší zemětřesení u Orlické přehrady. V roce 2007 jej zaznamenaly citlivé přístroje. Sílu záchvěvů o síle 2,3 stupně Richterovy škály pocítili i místní.
„Země není statická, takže musí někdy uvolnit napětí. Vzniká v jejích strukturách. Nejde o žádné horotvorné pohyby,“ vysvětluje Hanžlová.
Táborští se tak nemusejí bát útrob země. Už na začátku června 1753 je spíš vyděsilo to, co na zem spadlo.
V plánských pamětech je zaznamenaná výpověď, jak od západu letěl ohromný mrak, ze kterého hřmělo. V půl třetí odpoledne se spustil kamenný déšť. Latinsky Lapidea Pluvia. Dopadal na Strkov a jeho pole, deset kilometrů vzdálené místo od Tábora. Musel to být také výjimečně úrodný rok, protože lidé byli už v toto datum na senách.
Kameny potom prý shromažďovali na faře. Byl o ně velký zájem. Kupci jezdili zdaleka. Ve svém sborníku je také popsal tehdejší známý profesor Josef Stepling.

Na Budějovické mají okna zavřená

Stejně nedýchatelno jako na Budějovické ulici v Táboře bývá na dopravou silně zatížených ulicích v Praze. Údaje měřicího kontejneru u finančního úřadu často vykazují v porovnání i vyšší hodnoty.
Nebýt obchvatu kolem města, byly by mnohem vyšší.
„Nejde je ale logicky vztahovat na celý Tábor. Křižovatka za Černými mosty je dopravním uzlem. Znečištění záleží samozřejmě na dni a dopravních špičkách,“ vysvětluje technik imisní sítě plzeňské pobočky Českého hydrometeorologického ústavu Jan Hadinger.
Patří do skupiny, která hodnoty pro Tábor měří, další v Praze je zase statisticky zpracovává.
Pokud prý všechno dobře dopadne, prorokuje Hadinger v Táboře ještě jednu měřicí stanici. V nějaké sídelní oblasti. Má být tedy tam, kde lidé hlavně bydlí. Hodnoty více ukážou, jak čistý vzduch skutečně dýchají a jaký má vliv na jejich zdraví.
I když si na některých místech můžou obyvatelé stěžovat, do Tábora jezdí spousta přespolních právě za klidem a čistým vzduchem.
„Je pravda, že pár ulic je znečištěním srovnatelných s Prahou. Ale zbytek města a okolí je oproti hlavnímu městu daleko čistší,“ říká Roman Jareš, který má chalupu blízko Tábora a jezdí často i do jeho centra.
Potvrzuje tak úsudek Jana Hadingera, že Tábor není místem, kde by se lidi museli bát nadechnout. Krizové tak zůstávají jen dopravní uzly.

Pomůže digitalizace

S vodním živlem Táborští nejvíc bojovali naposledy v roce 2002. V Údolí Lužnice zatopila rozvodněná řeka sklepy, podmáčela domy, ale daleko hůř na tom byly okolní vesnice a města.
Kdyby se měla situace opakovat, bude celé Táborsko už lépe připravené. Poslední zastupitelstvo totiž schválilo peníze na vypracovaní digitalizovaného povodňového plánu, jehož součástí jsou i krizová opatření.
Systém má stát více než půl milionu, ale devadesát procent hradí dotace z Evropské unie. „Zlepší se tím komunikace při zvládání povodní. Na internetu bude například on-line aktuální stav ohrožených lokalit, informace o předcházení a řešení škod,“ vysvětluje vedoucí odboru životního prostředí v Táboře Jan Fišer.
V případě získání další dotace, může být systém doplněný třeba o hlášení vlastníkům nemovitostí.
Na konci devatenáctého století si o tom lidé z Táborska mohli nechat zdát. Kvůli dlouhotrvajícím dešťům v roce 1890 se dokonce protrhly hráze třeboňských rybníků. Lužnice byla tak rozvodněná, že se od Třeboně k Soběslavi vytvořilo jedno velké jezero. Mlynářům živel strhával mlýnská kola.
Táborský mlynář Bohumil Veselý zaznamenal, že 6. září voda vystoupala do výšky 2,3 metru nad normál. Ale díky výškovému profilu Tábora mu voda celkově nikdy neškodila. Lužnice je hluboko pod úrovní města, stejně tak Jordán. Vytvořením této nádrže navíc Táborští získali hlavní zdroj vody. Podél Lužnice zase našlo obživu mnoho mlynářů.

Hořely domy i podniky

Nejobávanějším živlem ve středověku byl pro Tábor oheň. V roce 1559 vypukl na straně od řeky požár, který šířil polední vítr. Podle podkladů z táborského archivu v západní části města shořelo 125 domů. Druhý den další požár strávil 128 staveb, novou bránu, která byla pokládaná za klenot města, deset věží nebo bašt. Sedm stodol a šestatřicet dvorů zase padlo ohněm, vycházejícím z předměstí. Třetí den živel dokonal pohromu za Hradskou bránou.
Zůstalo 126 neponičených domů, radnice, kostel, fara a špitál. Vilém z Rožmberka poručil všem svým městům, aby poskytla pomoc. Tábor se ale z ohně nemohl dlouho vzpamatovat. Mnoho let potom jsou ještě v historických zápisech zmínky o spáleništích.
Ve středověku hořely v Táboře domy, v novodobé historii zase velké podniky. V roce 1969 mohl požár za škodu několika desítek milionů korun v sezimoústeckém Kovosvitu. Byla to třetí velká katastrofa v krátké době. Předtím plameny pohltily oddělení vinutých obalů ve staré táborské papírně Tapa. Tehdejší Jihočeská pravda píše, že tu zasahovali hasiči z Kovosvitu, Silonu, vojáci, dobrovolné požární sbory ze Soběslavi a Veselí nad Lužnicí. V obou případech přijel budějovický požární útvar. Přitom dva roky před Tapou hořelo ještě na Silonu.
Podobnou katastrofu zažili před dvěma lety v táborském dopravním podniku Comett. Celková škoda byla pětasemdesát milionů.