Nedělní ráno zazní v sobotu večer
Architekt, který se stal zpěvákem, má na kontě desítky alb. Zpíval v kapele Olympic, účinkoval v divadle Semafor. Své první album Veď mě dál, cesto má vydal v roce 1975. Pavel Bobek vystoupí v parku hotelu Galatea v sobotu 4. září od osmi hodin večer. Na programu je také ohňostroj. Ten se uskuteční po setmění. Cena vstupného je třistapadesát korun, předprodej je na recepci hotelu.
Původním zaměstnáním jste architekt, stále se zajímáte o tento obor?
Ještě devatenáct let po promoci jsem dělal architekta. Zároveň jsem byl zaměstnaný v divadle Semafor. Architektuře se věnuji už jen amatérsky. Navrhuji si nábytek, rekonstruuji byty a rodný dům, ve kterém bydlím. Nikdy jsem s architekturou nepraštil.
Sledujete současné české architekty?
Přirozeně, že ano, ale nejsem znalec. Hodně se mě dotkla situace s národní knihovnou Jana Kaplického a to nejen proto, že to byl můj nejlepší kamarád. Stále jsem vývoj sledoval a vyjadřoval se k němu. Projekt knihovny byl jen námětem, ale on měl v hlavě představy, jak bude vše fungovat do posledního detailu. Naděje na její realizaci je podle mě velmi malá. Jeho koncertní síň v Českých Budějovicích má šanci o dost vyšší.
Prožil jste těžké období kvůli zdravotním potížím. Měl jste strach, že už se na podium nepostavíte?
Měl, byly chvíle, kdy jsem s návratem mezi muzikanty nepočítal.
Kdo vám v těžkých chvílích pomohl nejvíce?
Jednak moje žena a rodina a také muzikanti, se kterými jsem těsně před tím začal hrát. Jsou mojí doprovodnou kapelou a nahrál jsem s nimi dvě alba.
Už jste v pořádku?
Už mi nic není. Lidé se třeba diví, že vystupuji, chodím, směji se. A to mě už otravuje.
Jaká místa pro koncert máte rád a naopak?
Všechna místa mám oblíbená, místa, kam přijde publikum, které mě chce opravdu slyšet.
Letos jste vydal album Víc nehledám, jak se mu daří?
Album Víc nehledám se hned po vydání dostalo na první místo žebříčku nejprodávanějších nahrávek v Česku. Velmi dobře se prodává, nyní je, myslím, na sedmém místě. I reakce hudebních kritiků jsou zatím dobré.
Píšete knihu, jak to s ní vypadá?
Kniha bude o mých životních zážitcích, ale ještě jsem ji ani zdaleka nedopsal. Řekl bych, že jsem zatím v polovině. Dlouho jsem nenapsal ani čárku, protože nemám to správné nutkání.
Nechal jste si od někoho poradit, jak na to?
To se člověk nedoptá. Nikdo vám neporadí, jak psát. Nedá se to dělat jinak, než vlastními silami z vlastní hlavy a hlavně z vlastních zážitků. Na psaní se nelze ptát, jako na stavbu domu. To je něco úplně jiného.
Jaké písničky uslyší diváci na koncertu v Kosmonosech?
V repertoáru jsou spíše staré písničky, kdybychom je vynechali, tak by nám to posluchači neodpustili. Možná zařadíme i nějaké z nového alba. Ale mění se to podle nálady a nápadů. Nikdy nevíme, jak bude koncert vypadat.
Máte v repertoáru oblíbenou písničku?
Na to neexistuje odpověď. Jsem rád, když se nám písnička z nového alba povede dobře zahrát a zazpívat. Ale to neznamená, že bych zavrhoval ty deset, dvacet, v nějakých případech i čtyřicet let, staré. Oblíbených písniček mám určitě více.
