Návrat tanečnice. V Ústí po půl století

Předsálí ústeckého divadla se plní diváky, za patnáct minut začíná představení. V šatnách baletky v rychlosti odhazují civilní oblečení, berou si kostýmy a dolaďují líčení. V tom se ve dveřích dámské šatny objeví drobná postava ženy s milým úsměvem. „Skoro nic se tu nezměnilo. Zrcadla a stolky jsou uspořádané jako tehdy. Jen ten nábytek je modernější,“ říká německy sedmaosmdesátiletá žena.
Nikdo z přítomných hereček netuší, že zvídavá návštěva je bývalá členka baletního souboru severočeského divadla. Půlstoletí ji změnilo k nepoznání. Do Ústí, kde bydlela až do roku 1945, přijela se svým manželem a dcerou. „Náš rodný dům už nestojí. Na jeho místě je dnes vchod do zoo. Ale chtěla jsem znovu vidět divadlo a zavzpomínat na třináct prožitých let v něm,“ konstatovala Bayerová.

Kariéru přetrhla válka

V osmi letech se stala členkou dětského ústeckého baletního sboru. Jako sboristka vystupovala v mnoha představeních. První velkou roli dostala v Cikánském baronovi až po jedenácti letech účinkování v divadle.
Když už se mladé sólistce zdálo, že konečně dosáhla vytouženého cíle, válka uťala její kariéru.
„V roce 1944 všechna divadla musela skončit. Byla jsem totálně nasazená a šla pracovat do zbrojní továrny,“ říká bývalá sólistka.
Po osvobození Ústí sovětskou armádou v květnu 1945 ale musela z rodného města emigrovat nadobro. „Rodiče měli strach z Rusů. Otec mě a starší sestru posadil na vlak a řekl, že se uvidíme u příbuzných v Berlíně. Jely jsme bez kufrů, jen v tom, co jsme zrovna měly na sobě,“ vzpomíná pamětnice.

Pomohl ředitel Gross

V Berlíně ale dívky své příbuzné nenašly. Na údajné adrese stál jen blok rozbořených domů. Na berlínském nádraží shodou okolností potkala bývalého ředitele divadla Edgara Grosse, který také z Ústí emigroval. „Nabídl mi, že bych v Görlitz mohla znovu hrát,“ doplnila Bayerová.
Zkušenosti z ústeckého divadla pomohly mladé ženě nastartovat kariéru v Německu. Hrála ještě v dalších třech divadlech v Bavorsku a celkem vystupovala v pětatřiceti představeních. Až do svých čtyřiapadesáti let.
V současné době žije Charlotta Bayerová v bavorském Würzburgu. Její návštěva v Ústí ale podle jejích slov není poslední.
„Chtěla bych přijet i příští rok a podívat se na některou ze Smetanových oper. Kromě toho je hezké vidět, jak se město vyvíjí a přibývají nové domy. Dokonce i vzduch se mi zdá čistší než kdysi,“ dodává Bayerová.