Na začátku byla zlomená ruka. Na konci oslava stříbrných medailí

Ostravští volejbalisté v letošním ročníku extraligy vybojovali stříbrné medaile. Ve finále nestačili České Budějovice, kterým podlehli 1:4 na zápasy. K oporám ostravského týmu patřil Jan Václavík. Libero ostravského klubu, který svoji kariéru začínal jako nahrávač. „Stříbro je krásné. Můžeme být spokojení,” říká po prohraném finále Václavík.

Před sezonou zněly z ostravské kabiny hlasy, že úspěchem bude jakákoliv medaile. Vybojovali jste stříbro, takže jste se sezonou spokojení?

I když po prohraném finále je každý zklamaný, my můžeme být opravdu spokojení. Před sezonou jsme chtěli medaili, ale když už jsme se dostali tak daleko, chtěli jsme samozřejmě zlato. Až si to trochu sedne, budeme sezonu brát jako hodně úspěšnou. Vždyť stříbro je krásné.

Prohráli jste s Českými Budějovicemi 1:4 na zápasy. V čem byl soupeř lepší?

Hlavně jim zahrál v rozhodujících momentech výborně Radek Motys a Radek Mach. V Českých Budějovicích jsme odehráli dobré zápasy a hlavně ten první duel nás mrzí. Tam jsme měli vyhrát. Série by se pak odvíjela jinak. Takhle jsme prohrávali 0:2 na zápasy. Dalo by se říct, že nám uškodilo hladké vítězství nad Zlínem 4:0. Najednou jsme museli sérii otáčet, a nebyli jsme na to připravení.

Před sezonou přišel do Ostravy trenér Zdeněk Šmejkal, který nahradil Jaroslava Tomáše. Co se jeho příchodem změnilo?

Příchodem pan Šmejkala dostala naše hra řád. Začali jsme i více objemově trénovat. S novým trenérem přišel nový impuls, který všichni hráči potřebovali.

Kam řadíte letošní druhé místo?

Hodně vysoko. Letošní medaile byla perně vybojována. V začátku jsme měli spoustu zraněných hráčů a sestava se pořád měnila. Letošní stříbro musím brát jako největší úspěch.

Mluvil jste o zraněních, které se ani vám nevyhnulo. Na začátku sezony jste měl zlomenou ruku. Neměl jste strach, jak vám to půjde?

Na obavy nebyl čas. Mužstvo nebylo v dobrém stavu a potřebovalo pomoc. Pomohlo mi i to, že jsem se vrátil na palubovku zrovna v době, kdy jsme hráli derby proti Havířovu. V takovém utkání nemůžete myslet, že se něco stane. Jinak u mě už je to takový rituál třetí sezonu, kdy začínám extraligu na marodce. Nejdříve to byly přetrhané vazy, potom slepé střevo a teď zlomená ruka.

Na hřišti jste velký hecíř. Po každém vyhraném míči skáčete na spoluhráče a prožíváte utkání. Jste takový i před utkáním v šatně?

Právě že ne. Tam kolikrát přemýšlím, co říct. Na hřišti by ale měl být někdo, kdo tým hecuje. I když kolikrát vím, že situace je špatná a zápas asi nezlomíme, dělám to pořád.

Volejbaloví odborníci o vás tvrdí, že jste nejlepší libero v extralize. Vy jste ale začínal jako nahrávač. Nevadila vám ta změna?

Na novou roli jsem se těšil. Velký rozdíl je v tom, že nahrávač si sáhne na míč téměř při každé výměně, kdežto na postu libera mohu vyjít naprázdno klidně až do druhého technického oddechového času. Musím se udržovat ve hře i jinak, než kontaktem s míčem. Být pořád ve střehu.

Co je pro hráče na liberu nejdůležitější?

Hlavně bych zmínil mentální odolnos. Na liberu jen bráním, nemůžu tvořit, útočit. Musím reagovat na soupeře. Mám tam velmi málo šancí dostat se do hry třeba podáním, nahrávkou, smečí.

Že jste ve střehu ukazujete prakticky každý zápas. Kousky, kterými vybíráte míče, jsou až k neuvěření. Jsou to kolikrát až gymnastické prvky.

Takhle vybírat míče jsem naučený především z plážového volejbalu. Tam musím skočit po balonu prakticky při každé výměně.

Budete hrát plážový volejbal

Plážový volejbal je moje láska. Můžu říct, že ho mám radši než klasický šestkový volejbal. Je to atraktivní sport a když hrají holky v plavkách, tak se je na co dívat.

Pocházíte z Brna, ale už třetí rok působíte v Ostravě. Nezůstanete tady natrvalo?

To určitě ne. Nechci nikoho urazit, ale čím déle jsem v Ostravě, tím je pro mě Brno hezčí. Ostrava má také svoje kouzlo, ale Brno je Brno. V Brně nehrozí, že bych musel každou chvilku mýt okna kvůli továrně Arcelor Mittal.