Na trávník se vrátila po čtrnácti letech

Trenér Petr Němec se v létě rozhodl založit v Jindřichově Hradci ženský fotbalový oddíl. Fotbalistky Slovanu se s elánem začaly připravovat na podzimní premiéru krajského přeboru. Tým vede osmatřicetiletá kapitánka Lenka Posiřilová. Nejzkušenější hráčka kopala v druhé lize za Hodějovice. Po úrazu kolena a mateřských povinnostech se dokázala vrátit na trávník po dlouhých čtrnácti letech. „Pokud to zvládnu, chtěla bych týmu co nejvíce pomoct,“ naznačila Lenka Posiřilová skromně své plány.

Proč jste si vybrala právě fotbal?

Fotbal mě bavil už od malička a fandila jsem Spartě. Chtěla jsem si koupit kopačky a míč. Tenkrát ještě neexistovala žádná dívčí fotbalová jedenáctka, tak jsem hrála badminton. Teprve až v osmnácti jsem si fotbal poprvé vyzkoušela v Hodějovicích.

Chtěla jste hrát hned od začátku v obraně, nebo jste toužila být slavná a dávat góly?

Bylo mi to jedno. Když jsme neměly brankářku, tak jsem několik zápasů i chytala.

Kdy jste se rozhodla, že se stanete pilířem zadních řad?

To určil trenér. Nikdy jsem nebyla hubená, a tak mi chyběla rychlost. Ale na druhou stranu mě jen tak někdo nesrazil k zemi.

Trénovala jste nějak speciálně kopací techniku?

Všechno jsem v mládí odkoukala od kluků, se kterými jsem často hrávala.
Máte nějaký vzor? Třeba tvrdého a řízného sparťanského obránce Řepku?
Žádný nemám. A Řepka je podle mě trochu rapl.

Vy snad zápasy neprožíváte?

Ale ano. Před prvním zápasem jsem byla nervózní, protože přítel poprvé hlídal syna a taky jsem byla zvědavá, co se mi podaří předvést na hřišti.

Jak jste přišla do kontaktu s jindřichohradeckým fotbalem?

Borovanský trenér věděl, že jsem se přestěhovala a dřív jsem hrávala. Pak mě doporučil místnímu Petru Novákovi, který tu zakládal oddíl a požádal mě o výpomoc. Aniž by mě viděl hrát, určil mě kapitánkou.

Jaký to byl pocit, když jste po čtrnácti letech znovu nazula kopačky?

Musela jsem si koupit nové. Udělala jsem si radost a pořídila si kožené. Byl to nezvyk, vždycky jsem hrávala v hadrákách. Doufám, že teď u fotbalu vydržím co nejdéle.

Už máte odehrané dva halové turnaje a dvě přátelská utkání. S jakými výsledky?

Na prvním turnaji jsme ze čtyř zápasů jednou vyhrály. Na druhém turnaji to bylo už o poznání lepší a vypadalo to fotbalově. Postup mezi poslední čtyři týmy nám utekl o jeden gól. Pak jsme nastoupily na velkém hřišti a prohrály s Borovany 0:8. Ve druhém zápase s družstvem Mladé jsme měly blízko k první výhře. Dvakrát jsme vedly, ale nakonec zápas skončil nerozhodně 2:2. Už bylo vidět, že si holky začínají pomalu zvykat a získávají zkušenosti.

Jaké byly po zápasech ohlasy?

Když jsme odehrály přátelský zápas v Horním Žďáru, tak nám pořadatelé říkali, že tolik diváků tam ještě nikdy nepřišlo.

Přihlásily jste se do krajského přeboru, který odstartuje na podzim. Jak odhadujete své šance?

V našem premiérovém ročníku bychom mohly skončit v lepší polovině tabulky. Letos startovalo pět, ale v příštím ročníku by mělo hrát už devět mužstev.

Jako nejzkušenější hráčka výběru můžete posoudit přednosti a nedostatky týmu?

Holky, které zkusily fotbal poprvé, musí teprve získat zkušenosti. Když se jich zeptám, kde hrají, tak ještě vůbec neví, co mají dělat. Ale věřím, že časem se do toho dostanou. Velkou předností je, že holky fotbal nesmírně baví a mají elán.

Objevily se v kádru už i talentované hráčky?

Ano, obě už dříve hrály za žáky. Zuzana Šteflová a Kateřina Lehejčková (po chvilce si vzpomněla na jména). Na hřišti spoluhráčky neoslovuji, ale říkám: Ty v tom růžovém tričku. Je to tím, že holky tolik neznám a chodím trénovat pouze jednou týdně.

Jaké jsou vaše osobní cíle? Co byste chtěla ve fotbale ještě dokázat?

Záleží hlavně na tom, jak dlouho mě trenéři nechají hrát. Řekla jsem jim, že až uvidí, že na to nemám, tak ať skončím. Sama vím, že bych potřebovala zhubnout alespoň deset kilo, měla bych zlepšit fyzičku a být pohyblivější. Už od ledna si říkám, že budu pravidelně trénovat, ale zatím se mi to moc nedaří. Jakmile jsem přišla do jiného stavu, tak jsem se moc nehýbala. Musím se snažit navštěvovat tréninky dvakrát týdně.

Má už mužstvo svého maskota?

Zatím ještě ne. Ale už máme svoji hymnu, kterou nám složila skupina Zaživa přímo na objednávku.