Můj sad mi dává zabrat, říká Churavý

Správný muž má počít syna, postavit dům a zasadit strom. Tak tohle už má český reprezentant v severské kombinaci Pavel Churavý splněné.
Vlastně on už jde i „přes čáru“. V Liberci si postavil dům, jeho synovi Fanouškovi je už rok a půl a zasazených stromů neustále přibývá. Churavý, pátý z letošní olympiády ve Vancouveru, je totiž nejen skvělým lyžařem, ale také zarputilým sadařem.

Miska třešní

I když vyprávění o jeho pěstitelských úspěších trochu připomíná Silvestry s Vladimírem Menšíkem. „Mám tři jabloně, z těch letos byla dvě jablka. Mám dvě slívy, z těch byly tři švestky a jedna se dala sníst. Mám tři třešně a z těch jsme dali dohromady misku třešní pro Fanouška,“ vypráví sadař – sdruženář.
Stavba domu a narození syna je v jeho v kariéře důležitým momentem. „Tím, že se oženil, má syna a stavěl dům, přišel na jiné myšlenky. Trochu ho to odpoutalo od sportu, a to mu prospělo. Nemá čas myslet na to, že ho někde něco bolí,“ prohlásil o něm před časem šéf liberecké Dukly Michael Georgiev.
Sám sdruženář přiznává, že to tak může být. „Asi mě to opravdu psychicky posílilo. Stavba baráku nebyla vůbec jednoduchá, stálo mě to dost fyzických sil a asi jsem od toho dna správně odrazil,“ míní Pavel Churavý. Narodil se v dubnu roku 1977 v Liberci. Už jako malý kluk doma společně s rodiči hltal u televize přenosy z Intersportturné. „Obdivovali jsme Ploce a Parmu,“ vzpomíná. Když dostal první umělohmotné lyže, hned oba slavné skokany zkoušel napodobit. V osmi letech začínal ve Ski klubu Ještěd. Když se chce ale člověk dozvědět, jestli byl dřív běžcem na lyžích nebo skokanem, odpověď nedostane. „Dělalo se všechno, začínali jsme už jako kombiňáci. Chtěl jsem být hlavně skokanem, ale postupně mě začal bavit i ten běh,“ hlásí Churavý.
V jedenadvaceti letech jen u televize sledoval, jak si jiný český sdruženář, Milan Kučera, doběhl na olympiádě v Naganu pro skvělé páté místo. Asi těžko ho mohlo napadnout, že o dvanáct let později se mu tenhle super výsledek podaří zopakovat. „Tenkrát mi bylo líto, že jsem se do Nagana nedostal,“ říká Churavý.

Životní Vancouver

Na dalších třech zimních olympiádách už ale nechyběl. Salt Lake City, Turín a letos Vancouver, kde v závodě, ve kterém se první část kombinace odehrála na velkém skokanském můstku, dosáhl životního výsledku.
Jestli i nadcházející sezona bude taková snová jako ta poslední, Churavý netuší. „Záleží na strašně moc věcech. Servis, lyže, zdraví, všechno musí vycházet. Jak dlouho se ještě povezu na té správné vlně, to se uvidí,“ říká sdruženář.
Český reprezentační tým v čele s Churavým už letos v létě absolvoval několik soustředění. Třeba na Orlíku nebo v Chorvatsku, kde kombiňáci hlavně běhali a jezdili na kole. „Kolo zrovna není moje oblíbená disciplína,“ ošívá se při vzpomínce na soustředění Churavý.
Skoky na lyžích trénovali Češi i na Štrbském plese v Tatrách. „Bylo to zvláštní, skákali jsme sice na umělé hmotě, ale kousek nad námi už sněžilo,“ říká sdruženář.
Absolvoval také několik závodů letního světového poháru v kombinaci. Po skocích na umělé hmotě se druhá část kombinace v těchto závodech odehrává na kolečkových lyžích.
Vrcholem letošní sezony pro Pavla Churavého ale bude mistrovství světa. Po Liberci, kde se závodilo před rokem a půl, přebralo štafetu norské Oslo, slavný Holmenkollen. Churavý tu chce uspět i v týmových závodech.
Proto ho teď mrzí, že hodně jeho kolegů z českého reprezentačního týmu je nemocných. „Nejsme pohromadě,“ trápí sdruženáře.

Posílání autíček

Aby to vyšlo, bude u televize určitě fandit malý František Churavý, který po tátovi zatím vyžaduje především posílání autíček. „Tolik jako s Fanouškem jsem jich určitě nikdy v životě neposílal,“ vtipkuje Churavý, u kterého člověk někdy nepozná, jestli mluví vážně nebo si dělá srandu. „Jo, u nás doma je veselo,“ dodává.