Mořská panna ze Zlína láme rekordy

Kdo viděl slavný film Magická hlubina, ví, o čem je řeč. Svět nádechových potápěčů je prostředím, kde se člověk nadechne a spustí se po laně do vodní hlubiny. Právě to je doména zlínské freediverky Jarmily Slovenčíkové.

Na podzim roku 2007 získala v Egyptě titul mistryně světa v disciplíně konstantní váha bez ploutví (potápění bez závaží). Když si na tělo navleče neoprenovou kombinézu, připomíná mořskou pannu, zvlášť když si na nohy připne monoploutev. V civilu je to mladá žena, do níž byste neřekli, že umí téměř na pět minut zadržet dech.

Začínala jste jako plavkyně, co vás přivedlo k nádechovému potápění?

Náhoda. Ploutvovému plavání jsem se věnovala v klubu Nemo ve Zlíně, který sdružuje i potápěče, takže jsem se potápěla s přístrojem. Na jedné akci na Slovensku byla na programu prezentace freedivingu. Pustili nám video, vysvětlili základy a vzali nás do vody. Tam jsem zjistila, že na nádech se dostanu na dno stejně jako s přístrojem a také to, že pohyb bez výstroje je mnohem svobodnější.

Máte pro tento sport nějaké speciální předpoklady, například objem plic?

Ne. Objem plic mám menší než trénovaný cyklista. V tom to není. Mou výhodou je velká pružnost – freediver potřebuje pružný hrudník. A možná i klidná povaha.

Co vás na nádechovém potápění baví?

Volnost a svoboda pohybu pod vodou. Taky to, že trénink je náročný i po mentální stránce. Je třeba dokázat pracovat s vlastními pocity, umět se v danou dobu soustředit jen na výkon. Je to jako meditace, člověk pozná sám sebe.

Na co myslíte těch několik minut během ponoru?

V prvé řadě na ponor samotný, na technické detaily provedení. Hlavně část sestupu je dokonale naplánovaná a spočítaná. Přesně vím, kolikrát mám kopnout silně a kdy už můžu kopat jen zlehka, kdy můžu přestat kopat a ponor se mění v jakýsi pád vodou. Celou dobu je rychlost sestupu metr za sekundu.

Jak působí tlak vody?

Tlak vody jde cítit tam, kde je dutina se vzduchem – to je hrudník s plícemi a dutina středního ucha. Jinde ho necítíme. Pokud je hrudník pružný, tlak vody ho zmáčkne a nijak to nevadí. Jestliže není pružný, může to působit nepříjemný pocit tlaku až bolest. Do dutiny středního ucha cestou dolů doplňuji vzduch, aby byl tlak stejný jako tlak okolní. Pokud by se mi to nepodařilo, není radno klesat níž, může dojít k protržení bubínku.

Máte během ponoru čas sledovat podvodní svět?

Pokud je to maximální výkon, moc času tam není. Maximálně po cestě nahoru, což je fyzicky náročnější část, ale technicky jednoduchá – tam mám prostor na zaostření pozornosti na okolí.

Preferujete potápění v moři, nebo bazénové disciplíny?

Bazénový trénink je část přípravy, bez které bych se do hloubky nedostala. Ale moc ho nemusím. Potápění v moři mám raději.

V čem se tyto disciplíny liší?

Obojí se měří na metry, ale rozdíl je dost velký. V bazéně je závodník pořád těsně pod hladinou. Na někoho to má uklidňující vliv, pro někoho je to lákadlo k předčasnému ukončení ponoru, a tím mnohem větší psychický boj. Hloubkové disciplíny jsou náročnější na technické provedení kvůli vyrovnávání tlaku v uších. Tady hrají velkou roli zejména dispozice, které máme od přírody.

Na jak dlouhou dobu dokážete zadržet dech? Kolik metrů tak uplavete?

Ve statické apnei, kdy člověk leží na hladině ponořený obličejem dolů, je moje maximum čtyři minuty a čtyřicet devět sekund. V dynamické apnei, kdy má závodník na jeden nádech uplavat v bazénu co nejdelší trasu, je můj maximální výkon s ploutvemi sto šedesát šest metrů a bez ploutví sto třicet pět metrů.

Co vás žene dopředu?

Potápím se, protože mě to baví. Posouvat hranice mě nutí vlastní zvědavost. Když se vynořím s pocitem rezervy, je to velice příjemné a vždycky to láká posunout pak hranici o kousek hlouběji nebo dál.

Jak často, kde a jak speciálně trénujete?

Převážně jsem v bazéně ve Zlíně, ale připravovat se dá i na suchu. Freediving se neobejde bez vytrvaleckého tréninku – to je například běhání, jízda na kole, v zimě běžky. Když to časově a fyzicky zvládám se zaměstnáním, trénuji pětkrát týdně, ne vždycky je to ale možné.

Viděla jste film Magická hlubina s Jeanem Reno z prostředí freediverů?

Jistě, je to úžasný film, viděla jsem ho několikrát. Mám ráda zejména jeho nesestříhanou verzi.