Mistr světa Štěpánek se vrací do školy
Statný obránce Martin Štěpánek loni odešel na „odpočinek“. Hokejového důchodu si ale moc neužívá. Trénuje mladé naděje ústeckého klubu a studuje na trenérskou licenci.
Do školní lavice se po dvaceti letech vrací spolu s vítězem z Nagana Janem Čalounem. „Je to něco úplně jiného než hrát hokej,“ bere trenéřinu jako svoji další životní výzvu Martin Štěpánek.
Rád by se prosadil jako trenér v některém kvalitním týmu. „Na trhu s hráči je teď obrovská konkurence. Mezi trenéry to snad bude lepší,“ doufá Štěpánek a hned přidává alternativu. „Když vychovám výborného hráče, který se prosadí ve velkém hokejovém světě, budu spokojený,“ přeje si zkušený hokejista.
Konec vaší aktivní hokejové kariéry je už opravdu definitivní? Nerozmyslel jste si to ještě?
Ne, už by mě žádná nabídka nezviklala. Začal jsem studovat trenérskou licenci, trénovat malé děti a jsem spokojený. Je čas věnovat se něčemu jinému než hraní.
Jak se končí taková bohatá kariéra?
Začal jsem loni v létě sezonu s druholigovým Děčínem a čekal na nějakou zajímavou nabídku ze zahraničí. Bohužel nic nepřišlo. Neměl jsem motivaci hrát. Hokej mi nedělal radost. Potom se ozvaly Litoměřice z první ligy. Myslel jsem si, že mě zase nastartují. Na Vánoce jsem bral týden antibiotika a nic nedělal. Jak jsem byl s dětmi, zjistil jsem, že na led už nechci. Hraji tedy pořád s kamarády, ale už nechci podstupovat přípravu, trénink, zápasový stres a tyhle věci.
Jak jste se nabízel zahraničním klubům?
V Čechách jsem měl svého agenta, který mi domlouval něco v zahraničí. Ještě jsem měl jednoho člověka v Itálii, který se snažil něco najít tam.
Pomohl rozhodnutí i loňský konec vašeho vrstevníka a dalšího slavného ústeckého hokejisty Jana Čalouna?
Vůbec ne. Kdyby přišla nabídka ze zahraničí, hrál bych možná ještě i příští rok. Nastupovat ale u nás na hranici první a druhé ligy mě už nemotivovalo.
Váš hokejový život dál pokračuje? Trénuji kluky z páté a šesté třídy na zimáku v Ústí. Mám mezi nimi i svého syna. Dvakrát týdně chodím hrát i s ústeckou gardou. Pronajmeme si led a chodíme hrát hokej. Studuji také na trenérskou „B“ licenci.
Takže se budete učit stejně jako vaši malí svěřenci?
Je to tak. S Honzou Čalounem jsme teď začali jezdit do Prahy studovat na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. Je to v určitých blocích a závěrečné zkoušky mají být na podzim. S Honzou jsme spolu hráli v cizině a teď spolu budeme i studovat.
Těšíte se na zkoušení?
Po dvaceti letech se zase vracím do školní lavice. Z trenérské lavičky je na led jiný pohled. Jsem zvědavý, jaké to bude. Třeba ke konci své kariéry jsem přesně věděl, jak se sám na zápasy dobře připravit a co potřebuji. Uvidím, jestli jsem dělal vše správně. K tomu se ještě budeme učit psychologii, fyziologii a další věci. Těším se.
Vzal vám něco velký hokej? Já se neberu jako oběť. Chtěl jsem něčeho dosáhnout a šel si za tím. Každému cíli musíte něco obětovat. Nebylo to úplně jednoduché, ale jsem spokojený. Na druhou stranu jsem hodně cestoval, naučil se anglicky. Vyhrál jsem mistrovství světa, takže má kariéra měla i určitý vrchol. Jsem rád, že jsem jí pouze tak nějak neproplul.
Světové prvenství českého národního týmu v Rusku v roce 2000 bylo hodně vytoužené?
V roce 1996 kluci také vyhráli titul a trenéři pozvali do reprezentace i mě. Těsně předtím jsem si ale zlomil dva prsty, hokejku jsem nemohl dobře držet a bylo po všem. Do týmu v roce 2000 jsem se dostal asi až na pátý pokus.
Větší zranění jste během kariéry žádné neměl?
Operace žádná nebyla. Nějaké natržené svaly, zlomené zuby a běžná hokejová zranění, to jo, ale třeba půl sezony jsem nikdy nestál.
Je vedle titulu mistra světa něco dalšího, na co jste pyšný?
Určitě vítězství ve finské lize s týmem Kärpät Oulu v roce 2004. Na to rád vzpomínám. Ruská liga v té době ještě nebyla tak silná a finská hokejová soutěž byla hodně kvalitní.
A co pro každého hokejistu vysněná americká NHL?
Nevyšlo to. Třeba kdybych s reprezentací vyhrál mistrovství už v roce 1996, vše by bylo jinak. Byl jsem tehdy mladší. V době, kdy jdou mladí kluci na draft do NHL, já hrál tady v Ústí a moc mi to nešlo. Juniorská reprezentace v té době nepřipadala v úvahu. Jediná šance dostat se do NHL byla po Petrohradu, ale to už jsem byl příliš starý na to, aby mě kluby v NHL chtěly.
Když jste hrál v době výluky v NHL za Kladno, byl v týmu i Jaromír Jágr. Jak se vám s ním hrálo?
Chvíli jsme spolu byli i v jedné formaci. Je to velký hokejista a jsem rád, že jsem si s ním zahrál. Bylo to opravdu šílenství v té sezoně. Kam jsme přijeli, bylo vyprodáno. Třeba ve Vítkovicích jsem byl s Jardou na trestné lavici a lidé mu tam strkali přes plexisklo papíry k podepsání. Nakonec musel po zápase odjet zadním vchodem utajeně.
V Ústí jste hokejově vyrostl, hrál i za A tým, nechtěl jste v Ústí i skončit?
Chtěl, ale nevyšlo to. Měl jsem spory s manažerem klubu. V týmu mě nechtěl.
Chodíte na ústecký hokej? Jak vidíte ten letošní další pokus dostat se do extraligy?
Přeju jim to, ale sportovec nikdy neví, jak vše dopadne.
V Ústí žijete od narození?
Pořád. Z ciziny jsem se vždycky hned vrátil. Jezdila se mnou i celá má rodina. Poznal jsem jiné země, zvyky, jazyky, ale v Ústí se máme fajn. Když jsem se vrátil ze zahraničí, musel jsem si tady chvíli zvykat, ale nestěžuji si.
Martin Štěpánek - stručné informace
Přezdívka: Bochan
Věk: 39 let
Výška: 190 cm
Váha: 98 kg
Pozice: hokejový obránce
Největší úspěch: zlato na MS v Petrohradu 2000
Kluby: Ústí, Kladno, Litvínov, Plzeň, Lukko Rauma, IFK Helsinky, Kärpät Oulu (Fin.), Ambri Piotta (Švýc.), Jaroslavl (Rus.), Malmö (Švéd.), Pontebba, Aleghe (It.)
