Mirek Hašek. Otec ústeckých diskoték

Diskotéky vtrhly do Čech před čtyřiceti lety. V Ústí nad Labem tehdy jít „na dýzu“ nebo „na Haška“ znamenalo totéž.

Průkopník severočeských diskoték Miroslav Hašek začal jako muzikant. Brzy se ale „trhnul“ od kapely a dal se vlastní cestou s mixážním pultem a gramodeskami. Jako první profesionální ústecký diskžokej. Správně socialisticky „uvaděč diskotékových pořadů“ musel splňovat podmínky uvědomělé zábavy a vycházet se všemocným krajským kulturním střediskem. Za mixážním pultem sedí dodnes, i když audio „nádobí“ se trochu změnilo a z Haška se stal důchodce.

Nadaný samouk

Absolvent strojařiny na ústecké průmyslovce Miroslav Hašek místo ke strojům tíhnul k hudbě. „Můj děda Josef Karban byl kapelníkem dechovky na Kolínsku a v Kutné Hoře. Prý zahrál na každý nástroj, co dostal do ruky,“ říká Hašek.
Od devíti let chodil k soukromému učiteli na housle. Na kytaru a další nástroje už se naučil sám a stejně si poradil s angličtinou. Už na střední škole zakládal svou první bigbeatovou kapelu. Po maturitě v roce 1966 se stal členem úspěšných The Kings.

Desky od pašeráků

Na Haškovu budoucí kariéru měl rozhodující vliv odchod od Kings k Bonifantům. „V srpnu 1968, asi dva dny po vstupu vojsk do Československa, jsme seděli s Mirkem na chodníku před Bohemkou. Postěžoval si, že už ho to u Kings nebaví,“ vzpomíná kapelník Bonifantů Ivan Dostál.
Do měsíce Bonifanti vyjeli s novým programem, pravidelnými pořady i vlastním časopisem pro fanoušky. Když se dozvěděli, že v Anglii, a dokonce prý i v Praze, se dělají takzvané diskotéky, zkusili to i v Ústí. Desky s dobrou zahraniční hudbou sháněli různým způsobem. „Ivan měl ségru ve Walesu, já jsem si nechával pašovat desky od lodníků, shánělo se, jak se dalo,“ říká Hašek.

První diskotéka v Ústí

První ústeckou diskotéku odehrál Mirek Hašek s Ivanem Dostálem v zimě 1968 v přestávkách při pořadu Klub mladých skupiny Bonifanti. „Měli jsme připravený jeden gramofon, z něho vytažený kabílek, který jsme zapojili do zpěvové aparatury. Při první přestávce kapely byla první, asi dvacetiminutová disko v Ústí, kterou jsme s Ivanem uváděli na jeden mikrofon. Lidé nejdřív netančili, protože nevěděli, odkud ten zvuk jde,“ popisuje Hašek historický moment.
Na sklonku roku 1969 Bonifantům za souhlas s činem Jana Palacha komunisté zakázali vystupovat. Muzikanti se rozešli do různých kapel. Dva roky nato povolila krajská umělecká agentura prvním třem diskžokejům profesionální přehrávky. Miroslav Hašek se rozhodl a šel k přehrávkám na podzim 1973. Ze třiceti adeptů tehdy prošli dva. „Do roku 1978 jsem dělal disko po zaměstnání. Jezdil jsem po celém kraji, domů se vracel pozdě a druhý den musel být od šesti ráno v kanceláři na byťáku. Tak jsem požádal o ,volnou‘ nohu,“ vypráví Hašek.
Mít v občance zápis „Sociální postavení: Svobodné povolání“ znamenalo souhlas krajského kulturního střediska, krajského národního výboru i KV KSČ.
Diskžokej konce sedmdesátých let musel hrát osmdesát procent hudby lidově demokratických států oproti dvaceti procentům z kapitalistického světa. „Na Mácháči přišel jeden ideolog na kontrolu, já mydlil asi deset západních hitů za sebou, nahlásil to a já měl na tři měsíce poloviční honorář. I oblečení jsme jeden čas museli mít schválené speciálním odborem,“ upozorňuje Hašek.

Za muziku vězení

V angličtině si Hašek psal se čtyřiašedesáti lidmi ze šestnácti států. S gramofirmami, producenty, diskžokeji. Soukromě lidem natáčel muziku, ke které se jinak nedalo dostat. „Jenže mě někdo udal a já po dlouhých soudech dostal podmínku. Kdybych něco během čtyř let provedl, šel bych na dva sedět. Flastr, jaký dnes nedostanou darebáci ani za vraždu. Pět paragrafů,“ rozčiluje se Hašek.

Stoletá diskotéka

V roce 1996 stál Miroslav Hašek u zrodu rádia North Music, ke kterému v roce 2002 přibyla rozhlasová stanice Labe. V lednu 2009 ale prodal své podíly na obou rádiích a rozhodl se ve dvaašedesáti letech odejít do důchodu. „Zdálo se mi, že vývoj obou rádií šel jiným směrem, než byly mé původní představy. A u toho jsem nechtěl být,“ prohlašuje spokojený DJ-důchodce.
S Ivanem Dostálem několik let pořádali oldies večery. A pak, přesně třicet let po příchodu Haška k Bonifantům, přišel další důležitý rozhovor této dvojice. „Ivanovi bylo devětačtyřicet, mně padesát jedna, tak jsme si řekli, že součet našich let dává rovnou stovku. Takže Stoletá diskotéka,“ popisuje Hašek vznik pořadu, který stále plní sál ústeckého Národního domu. Stoleté diskotéky obou diskžokejů oslavily deset let. „Pro nás je příjemně překvapující, že na nich neřádí jen pamětníci,“ dodává Dostál.

Články z jiných titulů