Minuty televizní slávy pro zlínské herce i komparzisty

Zlín Řada herců městského divadla, ale i ochotníci, úředníci, učitelé nebo manažeři soukromých firem se už objevili a ještě mnohokrát objeví v menších epizodních rolích a komparsu na televizní obrazovce. Seriál České televize z prostředí dostihů Znamení koně natáčel režisér Milan Cieslar právě ve Zlíně a okolí, a tak si pár Zlíňanů může v každém dílu užít svých pár vteřin slávy.
Žokej před kamerou V seriálu si zahrála i zlínská zvířata. Některé z koní, na nichž žokejové v seriálu závodí, jsou denně pod kontrolou chovatele a trenéra Jana Demeleho. „Producenta Zdeňka Skaunice z filmových ateliérů znám dlouho a tvůrcům seriálu jsem pomáhal od začátku. Společně se scenáristy, režisérem a štábem jsme řešili i drobnosti, aby prostředí dostihů odpovídalo skutečnosti. Prostě, aby tam nebyly žádné blbosti, kterým by se koňáci a trenéři smáli. A samozřejmě jsme štábu poskytli k natáčení i naše koně,“ říká Demele.
Že si právě jeho filmaři nevybrali náhodně, svědčí výčet Demeleho skutečných dostihových úspěchů. V sedle absolvoval téměř patnáct set dostihů, číslo těch vítězných se zastavilo na 177. Pocit, kdy s koněm protíná jako první cílovou fotobuňku, si vychutnal i v seriálu. Produkce mu totiž nabídla jednu z menších rolí závodního jezdce. „Hned v prvním dílu jsem jeden dostih vyhrál,“ říká s úsměvem Demele, le, který se v některých scénách objeví i v dalších dílech. „Někde mám, jak říkají herci, malé štěky. Když třeba prochází jeden z hlavních hrdinů restaurací, sedíme s kolegou žokejem u stolku a bavíme se,“ líčí svou roli Demele.
Mezi desítkami komparsistů byl při natáčení i tehdejší redaktor zlínské Sedmičky Pavel Stojar. „Narazil jsem na letáček, že filmaři hledají komparz. Tak jsem tam šel, nafotili mne a pak jsem jen čekal, až se ozvou.
Nakonec mi nabídli možnost být při natáčení hned několika scén,“ vypráví Stojar.
Hned první den si vyzkoušel, že herecká profese není vždy jednoduchá a rozhodně nespočívá jen v úsměvech do kamery a chození po červeném koberci. Štáb totiž na zlínském Lesním hřbitově natáčel pohřeb otce hlavního hrdiny a všechny komparsisty pozval „na plac“ brzy ráno.
„Museli jsme tam být už před šestou.
Štáb si dlouho chystal přístroje, čekalo se na herce. Byla šílená zima a byli jsme úplně prokřehlí.
Každá scéna se natáčela několikrát za sebou, aby bylo z čeho stříhat,“ vzpomíná Stojar.
V krematoriu tak smuteční hosté museli pořád dokola přicházet, usedat do lavic, truchlit a pak zase vstávat a jít pryč, loučit se a povídat si s ostatními. „Paní vedle mě si stěžovala, že má po operaci kolena a příště tě už z té lavice nevstane. Bylo to strašně úmorné. Pár minut seriálu se točilo dlouhé hodiny. Tohle hercům vůbec nezávidím,“ říká Stojar.
Podobně jako Demele se i on objevil ještě v další scéně. „Dělal jsem Richardu Krajčovi křoví jako štamgast v hospodě u slušovické dostihovky. Zase to bylo jen pár minut seriálu a přitom natáčení zabralo hodiny,“ podotýká Stojar.
První díl v televizi si hodně užil. „Bylo zajímavé být při vzniku takového seriálu, zkušenost je to výborná,“ oceňuje Stojar.
Také hlavní „zvířecí“ hrdinové seriálu běhají po loukách ve Zlínském kraji. O Richmonda a Rebela, jak zní jejich filmová jména, se ve svých stájích stará vlachovický chovatel a trenér Miroslav Ševčík.
Ze sta koní, o které pečuje, vybral ty „nejhodnější“. „Bylo důležité vybrat koně s dobrou povahou, aby herce a štáb nezlobili. Všichni ale byli spokojení, koníci byli výborní,“ chválí svá zvířata Ševčík.
Podobně jako bývalý žokej a trenér Demele, i Ševčík poskytl filmařům cenné rady, aby dění na dráze a v koňáckém zázemí vypadalo věrohodně. „Scenáristé za mnou jezdili, už když díly psali. Strávili jsme spolu několik dní, vyptávali se na všechno možné, detaily, drobnosti. Chodili dili se mnou do stájí, všechno sledovali,“ líčí Ševčík. S výslednou podobou seriálu je spokojený. „Viděl jsem zatím dva díly a myslím, že tvůrci odvedli dobrou práci. Odborníci z oboru se určitě nebudou vysmívat, prostě se to podařilo. Má to hlavu a patu,“ nepochybuje trenér.
Otázku, zda jeho koně v seriálu budou nakonec úspěšní, odbývá Ševčík se smíchem. „To by mi autoři seriálu dali, kdybych divákům dopředu prozradil, jak všechno dopadne. Nesmíme nic říkat, ani naznačovat,“ vysvětluje Ševčík s odkazem na jednu z cimrmanovských „hlášek“.
Nabídku, aby rovněž přijal nějakou epizodní roli, chovatel odmítl. „Kdepak, to není nic pro mne. Mám tady se svými koňmi práce až nad hlavu. Ale jsem rád, že jsem se na seriálu mohl podílet, a na všechny díly v televizi se budu dívat, pokud mi to časová zaneprázdněnost dovolí,“ ujišťuje Ševčík.
V seriálu si zahrál také primář oční kliniky Gemini Pavel Stodůlka. Toho hlavní postavy přivolají v okamžiku, kdy jednoho z koní postihne vážná oční infekce. „To je scéna, která se zakládá na skutečné události. Sám jsem měl v minulosti několik koní a jeden z nich měl stejný problém,“ říká šéf zlínských filmových ateliérů Zdeněk Skaunic.
Primář i profesionálové Primář Stodůlka bral natáčení jako kuriózní zkušenost. „Když mi tuto možnost nabídli, neváhal jsem. Natáčení nebylo časově nijak náročné a bral jsem jako poctu, že se mohu alespoň takovou drobností podílet na zajímavém seriálu, který vznikal dílem právě u nás ve Zlíně,“ vysvětluje Stodůlka. Nepočítá však, že by se na televizní obrazovce objevoval častěji. „Roli ve stopadesátém dílu Šeherezády bych určitě odmítl,“ dodává se smíchem Stodůlka.
Natáčení Znamení koně bylo příležitostí dostat se na televizní obrazovku i pro řadu členů souboru městského divadla a Malé scény. Drobné role v něm mají například Pavel Leicman, Luděk Randár nebo Petra Domžalová. Výraznou roli podvodníčka a falešného kamaráda hlavního hrdiny si navíc ve Znamení koně zahrál Pavel Vacek.