„Medaili jsem nestihla vyst avit, zahrada má přednost”
Na Pražský hrad přijel Jaromír Jágr bez rodičů. Ti sledovali udílení medailí a řádů v přímém přenosu doma v Ostrovci. Ani tam se pak s rodiči dlouho nezdržel. Přiletěl z ruského Omsku v den udílení ocenění a vracel se další den večer.
Na rozhovor pro týdeník Sedmička mu už nezbyl čas. Ten si však našla jeho matka Anna Jágrová. V neděli, po zápase Vagnerplastu s Třincem, který Kladno prohrálo 1:3, na kladenském zimním stadionu.
„Je mi kluků líto. Vím, jak moc chtějí vyhrávat, ale mají i kopec smůly,“ zhodnotila další z porážek týmu, který drží hlavně jejich rodina stále ještě nad extraligovou hladinou.
Když jsme si s vámi chtěli po synově ocenění domluvit schůzku, nemohli jsme se dovolat. To jste tak dlouho slavili?
Kdepak. Ve čtvrtek, když slavnost na Hradě skončila, jsem si zapomněla dát mobil do nabíječky a pak jsem ji nemohla najít. Jára přijel kolem druhé v noci a sbalil ji. A to doslova, protože, než odjel v pátek na letiště, mrkla jsem mu pro jistotu do tašky, jestli má všechno a on v ní měl i moji nabíječku.
Proč jste s manželem nebyli na Hradě?
Rozhodli jsme se, že si to užijeme v přímém přenosu.
Je to pro vás stále zvláštní pocit, nebo jeho ocenění už moc neprožíváte?
Jestli myslíte, že když to neprožívám navenek, nejuchám a nezářím, že to se mnou nic nedělá, tak se pletete. Já si tu radost a hrdost užívám uvnitř. A manžel taky. Nerad se fotí, nerad dává rozhovory, tak mluvím i za něj. A také to neprožívám navenek kvůli závisti. Jsem rozčarovaná, jak na Járovy úspěchy někteří lidé reagují, Kladno nevyjímaje. On to přitom dělá proto, že má z hokeje radost. Hokej ho baví, je to jeho život. Řekl mi, že si toho vyznamenání moc váží, ale že nechápe, proč má být oceněný za něco, co dělá rád.
V čem se nevraživost vůči Jágrovi projevuje?
To se těžko vysvětluje. Je toho víc - od nevraživosti, že se mu daří, až po otázky, proč hraje pořád venku a ne v Kladně. Když vyhráli mistrovství světa v Německu, kde ve finále porazili Rusy, dostal Jára nádhernou gratulaci od prezidenta omské oblasti. Kladno, či jeho představitelé, si na kladenské kluky ani nevzdechli. Teď dostal, jako občan města, vysoké státní vyznamenání a zase nestál nikomu za pozdrav. Z Omsku, kde hraje, přišly gratulace opět mezi prvními. Je mi to líto, protože Jára pro Kladno žije. A někteří Češi dokáží napsat do komentáře pod článek na internetu: „… no jo, mámin mazánek”. I to je jeden z důvodů, proč jsme zůstali doma.
A je mámin mázánek?
Právě, že není. Dokáže mě pěkně sepsout, když se mu něco nelíbí. Celý život jede po svém. Já dělám jen to, co dělá každá máma. Možná ještě míň. A tohle ti remcalové nevědí. Jára se k nám chová moc hezky, i na veřejnosti o nás mluví hezky. Lidé prostě závidí i to, že vy jste v pohodě a oni ne.
Co jste synovi připravila za slavnostní tabuli?
Miluje perník, tak měl perník, knedlo zelo vepřo a samozřejmě řízky. Naoko se zlobil, že ztloustne a pak se v Rusku na ledě nehne. Ale spořádal téměř všechno. Hned v prvním zápase po návratu dal gól, tak snad na tom byl s váhou dobře.
Na kterém čestném místě jste medaili vystavila?
Ještě nikde. Teď dělám pořád na zahradě, ta má přednost.
