Martin Zlámalík: cyklistice se křivdí
Martin Zlámalík loni závodil na světových cyklokrosových pohárech i na mistrovství světa v Hoogerheide v Holandsku. Letos má jasný cíl: nominovat se na mistrovství světa v cyklokrosu v Táboře a uspět na domácí trati. Vrhnul se i na biky a oblékl dres nového týmu.
Kdy jste se rozhodl, že přestoupíte do týmu Volvo Auto Hase?
Když jsem končil cyklokrosovou sezonu, věděl jsem, že se rýsuje spolupráce. Do týmu mě přizval Ivan Rybařík a podařilo se mu zapojit i můj předchozí tým Prodoli. Jeho majitel Radek Dolejší nás zásobuje materiálem a jsem mu vděčný, že jsme se domluvili. Pro mě je to další posun k profesionální cyklistice.
Máte teď lepší podmínky?
V Prodoli mi vždycky vyšli vstříc, ale byl jsem omezený penězi. I když si o to Radek nikdy neřekl, snažil jsem se mu pomáhat, protože díky němu jsem překlenul těžké období a vrátil se k profesionální cyklistice. Sám mi řekl, že jestli chci jet na mistrovství světa v Táboře, tak se musím soustředit jenom na trénink.
Cyklokrosaři zrovna horská kola nemilují. Vy jste výjimkou?
Obecně se tvrdí, že horská kola zpomalují a potom chybí výbušnost. Proto jezdím silniční kritéria, jako je třeba Lopatárna v Plzni. Závod na horských kolech beru jako hodně kvalitní trénink. Dá se říct, že jedu celou dobu na doraz, až kam to vydržím. Loni jsem poznal, že v cyklokrosu se změnilo něco podstatného. Všichni ví, že jsou schopni jet hodinu dvacet totálně na doraz, nikdo netaktizuje, nástup střídá nástup, než se třeba tři lidi utrhnou. Na horských kolech trvá závod dvojnásobný čas. Snažím se posouvat svou výdrž v ostrém tempu pořád dál.
Jak jste naplánoval tento rok, aby se vám povedlo nominovat se na mistrovství světa v cyklokrosu?
Trochu jsem si vzal příklad z modelu belgických cyklokrosařů. Vůbec neodpočívají, jedou naplno celou letní sezonu. Už první závody na horských kolech jsem bral jako přípravu. Start byl třeba ve dvanáct, před tím jsem najel osmdesát kilometrů anebo jel po závodě sto kilometrů domů. To bylo hlavně o objemu. Teď se snažím každý závod kvalitně rozjet a netaktizovat. Protože si podvědomě říkám, že je to trénink, tak o to víc závodím, nejsem totiž svázaný výsledkem. Už mám naplánované samozřejmě i letní volno. Bez něho bych celou sezonu nebyl schopen absolvovat.
Nechal jste si dělat před sezonou fyzické testy?
Byl jsem u Karla Martínka v Praze, což je nejpopulárnější cyklistický lékař u nás. Potom jsem využil i možnosti jet na testy do Belgie, k lékaři profesionálního týmu Pro Tour – Silence Lotto. Když potom porovnali moje výsledky s testy celého profesionálního týmu, byl jsem mezi nimi třetí nejlepší. Ale test je jedna věc a samotný závod druhá.
Jaké ukazatele jsou pro cyklisty důležité?
Nejdůležitější je počet watů, které jste při zátěži schopen utáhnout a jak rychle se vám začne v těle tvořit laktát (kyselina mléčná, která se uvolňuje při zátěži svalů). Vyškrabal jsem se nakonec na čtyři sta šedesát watů za pětatřicet minut. Začínal jsem na sto watech a po každých čtyřech minutách mi přidávali. Důležité je šlapat co nejdéle a být pořád schopný odbourávat laktát.
Jak vnímáte doping u cyklistů a je bez něj možné vydržet náročné závody, jako je Tour de France?
Někdy je doping akcí jedince, protože se chce zviditelnit. Někdy je dokonce cílený přímo týmem, ale není myšlený na zvýšení výkonu, spíš na ochranu organismu. Někteří jezdci jedou třeba Giro i Tour a k tomu ještě absolvují jarní klasiky. Jsou pořád pod velkou zátěží, proto používají látky, které jim pomáhají odbourávat únavu. Cyklistice se strašně křivdí. Umělec si vezme přinejlepším jointa, když mu chybí múza. Něco se mu podaří a je uznávaný. Cyklistovi vezmou krev a stačí, aby mu našli zvýšenou hladinu kofeinu a je pomalu zločinec. Ale například i ve fotbale hráč bere léky při problémech s koleny, aby mohl zase co nejdřív hrát. A co je to jiného než doping? A nikdo to neřeší.
Budete sledovat Tour de France?
Rozhodně. Je to takový relax, přijet z tréninku, najíst se, sednout k televizi a dál žít cyklistikou. Tour de France je obrovský svátek a nemůžu si ho nechat ujít.
