Maňasy brázdily vodu celé léto

Ani po šedesáti letech nemůže zapomenout Olga Kasalová na romantické schůzky se svým budoucím manželem Bořivojem na hradecké plovárně. „Oba jsme z Hradce a známe se od dětství. Chodili jsme spolu na plovárnu,“ zasní se Olga Kasalová. Má na mysli sokolskou plovárnu ve vajgarské zátočině, která u rybníku stojí od roku 1923.
Do Vajgaru se ale lidé chodili koupat a vozit na lodičkách už mnohem dříve. První plovárnu si v Hradci zřídili vojáci, a to už v roce 1840. Tehdy ale stála na břehu rybníka u Vídeňské ulice. O třiadvacet let později ji vojáci přestěhovali na místo po zbořeném měšťanském pivovaru vedle obecní zahrady. Nová vojenská koupadla sousedila s Alexandrovou plovárnou, která byla poprvé otevřená pro lidi v létě 1868. V osmdesátých letech devatenáctého století ji koupil kupec Teinitzer.
Dlouho ji ale nevlastnil. Už v roce 1890 ji od něj za 375 zlatých koupil důstojnický sbor 75. pěšího pluku. Obě plovárny se potom propojily.

Nenajíždět do leknínů

„Plovárna měla svoji plaveckou školu s učiteli, kteří museli dodržovat řadu vrchnostenských nařízení. Třeba nenajíždět do leknínů,“ říká archivářka Sylva Řeřichová, která mimo jiné napsala samostatnou kapitolu o rybníku Vajgar do knihy Jindřichův Hradec 1293/1993.
Oblíbenou zábavou byly i vyjížďky na lodičkách, takzvaných maňasech. Ty brázdily Vajgar celé léto. Lidé na nich však podle plovárenského řádu směli vyjíždět jen mezi šestou ranní a osmou večerní.
Velká plovárna byla zrušená až po vybudování sokolského koupaliště v roce 1923 ve vajgarské zátoce, kde zůstalo dodnes. Před deseti lety ji nechalo město zrekonstruovat za zhruba deset milionů korun. Kvůli špinavé vodě ve Vajgaru se sem chodí lidé spíš slunit nebo za sportem. Kvalitu vody tady hygienici přestali sledovat vloni v polovině sezony. Ze čtyř odběrů, které tady udělali, tři ukázaly vodu jako nevhodnou ke koupání. Lidé si ale čistotu vody mohou ověřit sami. František Kotrba z krajské hygienické stanice radí, jak na to. „Stačí nabrat vodu do PET lahve, nechat ji deset minut odstát, a když bude na hladině zelený povlak, tak jsou sinice ve vodě,“ říká. Plavci se do Vajgaru nejspíš jen tak nevrátí. Podle hydrologa Jana Pokorného do něj přicházejí sinice hlavně ze soustavy rybníků nad ním. „Šlo by to zlepšit, ale muselo by se jednat s lidmi, kteří na nich hospodaří,“ míní Pokorný, který na začátku devadesátých let přivezl na rybník sací bagr. Tehdy z něj odsál 350 tisíc kubíků bahna.