Máj: polibky na obchodní akademii, romantika v Palackého sadech

Slávka Petráková
Písek a Strakonice nespojuje jen sousedství, ale i láska mladých lidí. Tu je v květnu možné potkat v těchto městech na každém kroku. Někomu přebývá, jinému schází.

Ona: sedmnáctiletá Barbora Kordíková ze Strakonic.
On: devatenáctiletý Michal Surovčík z Písku.
V písecké obchodní akademii, kde oba studují, se už skoro rok a půl zamilovaně vodí za ruce. Možná, že se jednou budou rozhodovat, které město si vyberou pro život. Když začal Michal studovat na akademii, ani ho nenapadlo, že tam brzy potká svou lásku. Jedna z jeho spolužaček byla kamarádka Barbory. „Znala jsem ho z vyprávění. Nejdřív jsme po sobě koukali, pak mě pozval na rande,“ vzpomíná Barbora. Oba si přejí, aby jejich vztah vydržel. O dětech a společném bydlení ale zatím neuvažují. „To je ještě vzdálená budoucnost. Zatím je to skvělé, uvidíme, co bude dál,“ shoduje se zamilovaný pár.
Dvacetikilometrová vzdálenost mezi oběma bydlišti není problém. Přes týden zůstává Barbora déle v Písku, o víkendech střídají města. Jednou tráví sobotu a neděli u rodičů v Písku, podruhé ve Strakonicích. „Rodiče to berou v pohodě. Mají z nás radost,“ říká Michal Surovčík.
Amor střílí své šípy i v mateřských školkách. Pětiletá Dája Petrášková ze Strakonic už plánuje svatbu. Dvoří se jí Honzík a Jiřík. „Ale jedna princezna nemůže mít dva. Já si vezmu Honzíka a Jiřík bude mít zas Aničku,“ vysvětluje zlatovláska se vší vážností. Už mají domluveno, kde budou bydlet, že si pořídí miminko, kam dá Honzík domácí zvířátka, protože Dája je v bytě chtít nebude.
Kde si mladí vyznávají lásku? V Písku se procházejí ruku v ruce kolem řeky na Cajsku, líbají se na lavičkách v Palackého sadech nebo na Parkánech. Pokud chce mladý muž zaujmout svou vyvolenou něčím neobvyklým, může ji pozvat na prohlídku Písku z výšky. To umožňuje třeba věž děkanského kostela nebo rozhledna Jarník. Písek je pro lásku prostě jak stvořený. Strakonice mají romantické Podskalí, ale mladým párům stačí jakákoliv lavička ve městě. „Romantická místa jsou všude a je fajn, že je z města blízko do přírody,“ svěřují se mladí.
Láska ale není jen o schůzkách ve dvou a zamilovaných dotecích. Někdy umí pěkně potrápit. A právě trable s láskou jsou nejčastějším důvodem telefonátů na linku důvěry v písecké Arkádě. Zhruba z šedesáti procent volají mladí i staří kvůli nevěře partnera, zbylých čtyřicet jsou jiné problémy se vztahy. „S klienty rozebereme situaci a snažíme se najít nejlepší řešení. Emocionální podpora je v takových chvílích důležitá,“ popisuje pracovnice Arkády Markéta Kvasničková. Pětadvacetiletá Jana takové problémy neřeší. Na lásku prý nevěří. „Vidím to u svých přátel. Nejdřív to vypadá na vztah na celý život, a za pár měsíců je konec. Já jsem sama a je to lepší, než se trápit,“ říká. Když ale prochází v píseckých Palackého sadech kolem laviček, na kterých se objímají mladí lidé, přiznává se, že jí trochu spřízněná duše chybí. Zvlášť teď na jaře. Živým důkazem, že láska může vydržet desítky let, jsou manželé Vávrovi z Písku. Před rokem a půl oslavili diamantovou svatbu. I po téměř dvaašedesáti letech si pamatují do detailů na seznámení i první polibek.
Poznali se na taneční zábavě. „Honza mě vyzval k tanci a ve chvíli, kdy jsem byla v jeho náruči, jsem se do něj zamilovala,“ vypráví Marie Vávrová.
„Byla to láska na první pohled,“ doplňuje její manžel. Po tanci pozval Marii ke stolu. „A od té doby jsem se od něj nehnula,“ usmívá se Marie.
První pusu si dali až za šest neděl. „V sedm hodin večer. Tenkrát byla jiná doba, ale bylo to krásné,“ dodává Marie.
Manželé mají dva syny, a jak říkají, celý život se měli rádi stejně jako na začátku. A jaký je jejich recept na lásku na celý život? „Nebyla to vždycky legrace. Ošklivé chvíle ale naši lásku zocelily. Stáli jsme při sobě v dobrém i ve zlém, a proto nám manželství vydrželo tak dlouho,“ shodují se Vávrovi.
Pětapadesátiletá Zdena ze Strakonic takové štěstí neměla, protože jí manžel náhle zemřel.
Nechtěla být sama v době, kdy už mají děti své vlastní rodiny. Dva roky samoty a starostí v práci a okolo domu jí stačily. „Pročítala jsem inzeráty a tu a tam odpovídala mužům mého věku, protože na vysedávání v restauracích nemám čas. Chtěla jsem někoho ze Strakonicka, abychom se mohli scházet. Nikdo neodpovídal, tak jsem se smiřovala s tím, že je to ztracené. Až se ozval Pavel. A s tím nám to zatím vychází,“ říká. Známí prý na ní pozorují, že je zamilovaná.
Ženu na inzerát hledá i dvaačtyřicetiletý Václav z Písku. Ne však kvůli trvalému vztahu, jen jako bokovku.
„Takovou, se kterou se sejdeme v mém druhém bytě a která se, stejně jako já, po schůzce vrátí ke svému partnerovi,“ prozrazuje do telefonu ženatý muž.
Hledá ženu na sex a na popovídání. Dvě se už na inzerát ozvaly, ale říká, že to asi nebude ono. Dá si zase další nabídku, protože může rovnou napsat, co hledá, a ženy předem vědí, na čem jsou.
Devětadvacetiletá Kristina v Písku lásku od února rozdává. Alespoň tu fyzickou. Ale za peníze. V inzerátu nabízí černovlasá baculka různé praktiky milování i sex po telefonu. Do telefonu říká, že má klientů hodně, ale písečtí muži její služby nevyhledávají. „Kromě sexu si chtějí i povídat. Třeba o nevydařeném manželství a podobně,“ popisuje. Nejmladší muž, který ke Kristině přišel, byl dvacetiletý, nejstaršímu bylo přes čtyřicet. Pro své povolání se mladá žena rozhodla kvůli dluhům. „Až je splatím, najdu si nějakou normální práci. Takhle se dají sice vydělat slušné peníze, když ke mně ale přijde někdo, kdo je vulgární, není to nic příjemného,“ uvažuje.
Sex s klienty bere Kristina jako zaměstnání. Má svého stálého přítele, který o všem ví. „Nevadí mu to, je to práce jako každá jiná,“ dodává Kristina. Karel Hynek Mácha by dnes básní Máj už asi málokoho inspiroval. Romantiku dávné doby a hrdliččin hlas vytěsnily počítače. K namlouvání a k lásce zvou internetové seznamky, ICQ, Skype, Facebook, Badoo a další servery.

Články z jiných titulů