Macurová chce medaili
Na posledním mistrovství světa florbalistek, kde naše hráčky skončily na čtvrtém místě, byla Zuzana Macurová jedinou hráčkou, která působí v moravském týmu. V Klubu 1. SC WOOW Vítkovice.
Jak jste se k florbalu vůbec dostala? Docela náhodou. Dá se říct, že mě k tomu i rodiče „dokopali“. Chodila jsem na VŠB v Ostravě a chtěla zkusit hrát hokej, protože pocházím z hokejové rodiny. Šli jsme se zeptat na zimák v Porubě a tam zjistili, že ženský hokej je zrušený. Pak jsem v novinách viděla upoutávku na florbalový zápas, tak jsem se tam jela s rodiči podívat a tak to začalo.
Od roku 2002 působíte v národním týmu. Na světovém šampionátu ve Švédsku jste tedy měla patřit k hlavním oporám týmu?
Nemyslím si, že jsem měla patřit k hlavním oporám. Patřila jsem k nejzkušenějším. V nejdůležitějších momentech utkání dostávaly přednost jiné hráčky. Chodila jsem ale občas na přesilovky.
Trenér Jaroslav Marks se nechal slyšet, že na čtvrté místo patříme. Co vy na to?
To s ním musím souhlasit, i když v zápase o bronz se mohlo stát cokoliv a opravdu v tom jediném zápase jsme i na bronz měly, ale když to zhodnotím z celkového pohledu, tak jsou Švédky, Švýcarky i Finky ještě dost před námi. Můžeme Švýcarky nebo Finky v jednom zápase za rok porazit, ale pravidelně na ně ještě nemáme.
Neměla jste chuť si zkusit, jak to funguje v jiném klubu?
Tu chuť i nabídky jsem měla, ale vždycky jsem nakonec zůstala. Nikdy jsem se k tomu nerozhoupala. Mám tady práci, rodinu a stejně pořád věřím, že ve Vítkovicích na tu medaili máme a konečně už ji získáme!
Jaké jsou vaše plány do budoucna? Chtěla bych hrát co nejdéle. Máme mladý tým, holky se rychle zlepšují a to nutí i mě o to víc na sobě makat. V takovém kolektivu člověk taky hned omládne. Chtěla bych se udržet v reprezentaci a i tam získat medaili.
