Lidový milicionář tajemně zmizel

Jestli je v Ostravě nějaká záhada, tak potom ta, kam zmizela socha lidového milicionáře z dnešního Masarykova náměstí. Kamenný muž v kabátě s puškou přes rameno přísně hlídal náměstí od roku 1960. Tehdy komunisté odvezli s náměstí Mariánský sloup i sochu svatého Floriana a náboženské symboly byly nahrazeny právě milicionářem. Náměstí dostalo jméno Lidových milicí. Akci tehdy nazvali soudruzi po svém: estetizace.
Kamenného milicionáře vytesal ostravský sochař Vladislav Gajda. Na náměstí socha vydržela přesně do 29.prosince 1989. Zhruba ve čtvrt na osm ráno pracovníci Technických služeb Ostrava 1 odvezli sochu nákladním autem. Informoval tehdy o tom deník Nová svoboda krátkou zprávou, jako by se skoro nic nestalo. „Je zajímavé, jak milicionáře odváželi v ranních hodinách. Možná nechtěli vyvolat nějaký rozruch,“ všímá si po letech městský historik Martin Juřica. Písemné doklady v archivech o tomto odvozu neexistují, o osudu sochy nic nevědí ani v ostravském muzeu. Nic přesnějšího o soše a jejím dalším osudu neví ani tehdejší tajemník Obvodního národního výboru Ostravy 1 a dnes krajský radní Josef Babka/KSČM/, zcela stejně je na tom současný poslanec ODS Radim Chytka, který na jaře 1990 do centrálního ostravského obvodu přišel ponejprve jako kooptovaný předsedy ObNV a později jako zvolený starosta. „Za mne už milicionář na náměstí nestál, a co s nim dělá dál nevím,“ říká stejně jako všichni další oslovení. Stejnou odpověď – nevíme – zní i z úst Jakuba Gajdy, syna Vladislava Gajdy, který je rovněž sochařem a restaurátorem. Ani rodina tvůrce sochy tak netuší, jak mohl milicionář skončit.
Jen trochu více světla vnáší do pátrání Petr Smoleň, náměstek dnešních Technických služeb Moravská Ostrava a Přívoz. Vzpomíná si, že lidový milicionář byl odvezen do areálu nedaleko Hulváckého koupaliště. Tam byl odklizen i spolu s bystou Jiřího Dimitrova z Dimitrovovy /dnes Nádražní třídy/ a také deskou F.E. Dzeržinského, prvního šéfa sovětské tajné policie. Tento masový vrah míval své místo příznačně nedaleko dnešního krajského ředitelství policie, kde sídlívala Státní bezpečnost. Do areálu ke koupališti ještě přibylo i letadlo, které stávalo před tou samou budou. „V roce 1992 proběhla delimitace,“ vzpomíná Smoleň. Technické služby se tehdy štěpily na menší organizace a asi někdy tehdy obsah areálu mizel. „Vzpomínám, jak to tam všechno leželo v trávě a nikdo se o to nezajímal,“ říká Smoleň o milicionáři, Dzeržinském a Dimitrovovi.
I tehdejší a rovněž dnešní starostka Mariánských Hor a Hulvák Liana Janáčková se na prosbu redakce do pátrání zapojila. „Místní jenom vzpomínají, že tam kdysi po milicionáře přijel někdo s nákladním autem, že ho vezou do vítkovického depozitu,“ informuje starostka. Že by v areálu byl i Dzeržinský a Dimitrov, už nepamatuje nikdo. Kam náklaďák s milicionářem odjel, je záhadou. Ve Vítkovicích o milicionáři nic nevědí. A to jak v železárnách, tak na obci. „Myslím, že Vítkovice znám podrobně, ale o tom, že by tady byla někde socha milicionáře z náměstí, jsem nikdy neslyšela,“ kroutí odmítavě hlavou místní kronikářka Lenka Kocierzová. Otázka je, co by kdo z kamennou sochu dělal. Podle ostravského sochaře Martina Kuchaře je takový materiál znovu prakticky nepoužitelný a určitě by se nevyplatilo sochu nějak rozřezávat nebo roztloukat na nějaké menší kusy.
Prodaný Lenin
To obrovský, čtyři metry dvacet centimetrů měřící bronzový Lenin z někdejší Leninovy třídy v Porubě má o něco čitelnější osud, i když závěr je také zahalen tajemstvím. Slavnostně odhalen byl na dnešní porubské Hlavní třídě v roce 1976. Oficiálně byl jeho autorem již nežijící ostravský sochař Antonín Ivanský. S Leninem ovšem pomáhal i sochař z Jistebníku Miroslav Rybička. „Byl jsem v v roce 1968 vyloučen ze strany, přesto jsme jako vyloučený člověk na Leninovi pracoval. „To víte, doporučili mi to, aby syn mohl studovat a podobně,“ vysvětluje Rybička své tehdejší angažmá. Jako sochař „ze staré školy“ ještě věděl, jak s tak obrovskými sochami pracovat. Rybička vzpomíná na sezení s tehdejšími zasloužilými členy strany se zástupci sovětské posádky v Bruntále, které se konalo u příležitosti dokončení Leninovy sochy. „Všichni vyzvedávali kolegu Ivanského až se zvedl major Orlov a poděkoval mi, že bez Růžičky by takové dílo nebylo,“ říká dnes.
V.I.Lenin vydržel v Porubě do prvních měsíců roku 1990. Pak byl odvezen do zdejšího areálu technických služeb, kde byl schovám do roku 2002. Nikdo o něj nestál, a tak ho právě v tom roce prodala porubská radnice nejmenovanému ostravskému sběrateli za třicet tisíc korun.
Gottwaldi v bedně
Velký Klement Gottwald se mračíval na Gottwaldově třídě před Domem kultury. Dílo sochaře Stanislava Mikuláštíka se po roce 1989 dostalo přes odborářské organizace až do vlastnictví společnosti Orea, která provozuje v Česku síť hotelů, z nichž řada byla dříve odborářským majetkem. Ostravského Klementa Gottwalda uložili v Nymburce do bedny a tam je dodnes. Socha byla vyňata ze seznamu památek. Další ostravský Gottwald stával před novým ředitelstvím Vítkovic na Ruské ulici. Je dnes rovněž uložen v bedně. Socha byla majetkem společnosti Vítkovice a je jím dodnes „Socha Klementa Gottwalda je uložena v muzejních sbírkách a její cena je odhadována asi na jeden milion korun,“ říká o soše vedoucí odboru archivní činnosti Vítkovic Jana Machotková.