Lidové písně po "prajzsku" vyjdou už potřetí na CD

V kobeřickém nahrávacím studiu bylo minulý týden rušno. Pět zpěvaček vybraných z různých obcí se chystalo podbarvit svými hlasy již nahranou píseň starostů. Napřed se naladily pár doušky vína a už
se začaly rozezpívávat. Poprvé, podruhé, potřetí a stále znovu. Hlavní šéf, scénarista a režisér celého natáčení Rudolf Engie Kurka pořád nebyl spokojen. „Dževuchy, nedávejte tam žádný sex, jen
optimisticky. Teď tam kterási zazpívala František, musíte Frančišek,“ komandoval je za sklem studia Engie. Vzduch ve studiu těžknul a na čele zpěvaček se perlil pot. „Dejte si ty mikrofony blíž a
jedeme naostro,“ velí Engie. Po hodině nepřetržitého zpěvu byl konečně spokojen.

Nápad před dvěma lety
S nápadem nahrát hudební cédéčko s lidovými písněmi, které objevil v archivech v Brně a Ostravě, přišel tento muzikant a dlouholetý šéf souboru Srubek ze Štěpánkovic před dvěma lety. „Chtěl jsem,
aby každou píseň nazpívali jiní zpěváci, z jiné obce. Protože v každé vesnici mají jiný přízvuk a jinou výslovnost,“ vysvětloval Kurka, kterého všichni znají pod uměleckým jménem Engie.
Starostům i lidem se to tak zalíbilo, že ke dvěma úspěšně nahraným cédéčkům přidají letos třetí. Překvapením třetího CD budou dvě písně, které
starostové nazpívali osobně.

Taktovka zabrala V nahrávacím studiu se jich před pár týdny sešlo patnáct. „Nad námi se vznášela taktovka
Engieho a jen jsme trochu polevili, už s ní hrozil. Brali jsme to s humorem, ale velmi zodpovědně,“ popisoval natáčení starosta Bolatic Herbert Pavera.
Napřed starostové zkoušeli zpívat bez hudby, pak už naostro. Pot se z nich lil více jak hodinu. „Bylo to náročné. Ostatní zpěvačky už věděly, že když taktovku přendám do levé ruky, je zle. Konečný výsledek ale stál za to. Když ty mužské hlasy spustily naplno, až z toho šel mráz po zádech. Zpívali opravdu od srdce,“ pochválil starosty Enží.
Písně v původním hlučínském nářečí, nebo také „prajzštině“, nazpívali jak zkušení
profesionálové účinkující ve folklorních souborech, tak amatéři z místních kostelních chórů. Ti zatím měli praxi v předzpívávání písní na mši a na pohřbech. Natáčení ve studiu mají za sebou také bolatické Seniorky. I když účinkovaly na obou předchozích cédéčkách, před Engiem mají stále malou dušičku.
„Nejsme žádné profesionálky a pokaždé jsme z toho pěkně vyjukané. Zpíváme tak, jak slyšíme, a bojíme se pořádně nadechnout. Ale Engie má s náma božskou trpělivost. Ani po nás moc nekřičel,“ hodnotila Monika Ruská.

Vytahly kosu a tragač
Natáčení už mají za sebou i zpěvačky z Bohuslavic. Stále však nemohou zapomenout na
zážitky z loňského focení na obal CD. Problémem bylo, ke které písni scénu udělat.
„Pěsničku o ženěňu my zavrhli hned, bo baby v našim věku se vydavaju, enem jak pozbudu
rozumu. Tak my se vybrali tema, jak pujdu na travu. Vytahli sme hrabě, kosu a tragač.
Dobrovolnice se vyhrnuly sukně a rozeply bluzky,“ vtipně popisovala Anna Malchárková
ze souboru Vlašanky.
„Vychladzene pivo se nam zjevovalo jak fata morgana. U jakešik starej kuzně v chladku
nas fodograf blisknul nakoněc,“ řekla Malchárková.

Stručný překlad: 1. Kukaň plna drutuv (Kukaň
plná drátů, ve skutečnosti
nahrávací studio).
2. Do ucha nam začla ryčeč
muzyka (Do ucha
nám hrála hlasitá hudba).
3. S bidum se my dostaly
k hajtum, pajtum a na
saprlajtum už nědošlo (S bídou
jsme se dostaly k hajtum, pajtum,
na saprlajtum už nedošlo
– narážka na text písně).
4. Na uši my nafasovaly
klapky jak bagrišči.
Někere ešče něstačily oschnuč
od potu předešleho zpěvaka
(Na uši jsme dostaly klapky
jako bagristé. Některé neoschly
od potu předchozího zpěváka).
5. Noty přilepene u nosa,
opucovane brele, enem
my huby odevřely, hned my ich
zaš zavřely. (Noty přilepené
u nosu, očištěné brýle, jenom
jsme pusy otevřely, hned jsme
je zase zavřely.)
6. Baby v našim věku se
vydavaju, enem jak
pozbudu rozumu (Ženy v našem
věku se provdají, jen když
pozbudou rozum).
7. Zmořeni my skončili
u jakešik starej kuzně
v chladku (Zmožení jsme skončili
u jakési staré kůlny v chlád