Lidé nechali kabáty doma, v ČEZ A réně jim bohatě stačil jeden

Jako na rodinný výlet se minulý týden ve čtvrtek sjeli do ostravské ČEZ Arény fanoušci v současnosti nejpopulárnější české kapely Kabát. Nedorazili obdivovat úchvatné instrumentální výkony, na kterých by lpěl fajnšmekr. Naopak, celý koncert se nesl ve znamení pohody, sborového zpívání refrénů a všudypřítomného piva.

Pro děti i dospělé

A do haly opravdu přijely celé rodiny. Od dětí až po starší lidi. „Mně se líbí na Kabátech Pepa Vojtek, má obrovské charisma, a přijde mi jako rodinný typ. I když písničky moc nejsou rodinné, jsou spíše takové drsnější,“ říká například jednadvacetiletá Lucie z Orlové. Opodál stojící o téměř čtyřicet let starší Ivan frontmana až tak neobdivuje, ale na druhou stranu patří k nejvěrnějším fanouškům skupiny. Má všechny cédéčka, které kdy kapela vydala. „Opravdu všechny, od první desky. Dcerka taky poslouchá Kabáty, je tady se mnou, šla jen na záchod,“ potvrzuje Ivan rodinný záběr kapely.

Pařba, to je hlavní

Většina fanoušků, s nimiž měla možnost Sedmička hovořit, se přišla jen pobavit. „Davy mi nevadí, miluji tu atmosféru, je to skvělé, je to šílený relax. Texty sice všechny neumíme, nemáme totiž naposlouchanou novou desku, ale starší jo,“ směje se osmačtyřicetiletá Eva z Těrlicka. Její o sedm let mladší kamarádka Petra taky přiznává, že texty zpaměti až tak servírovat neumí: „Třeba Burlaci. Jak to je? Už táhnou nebo tak nějak. Ale když už začnou hrát, tak si člověk vzpomene,“ říká Petra, jejíž rodina je rovněž celá kabátovská. Kabát milují i oba její synové.
V hale nemohli chybět ani členové fanklubu Kabátu, kteří jezdí věrně za kapelou na většinu koncertů. „Chodím na všechna vystoupení v dosahu, tady jsem měl navíc i nějaké pracovní povinnosti,“ prohlásil pětačtyřicetiletý Petr z Hradce Králové, který si na každou šňůru kupuje nové triko.
V aréně se však našli i takoví, kteří Kabáty až tak nemusí. Přišli si prostě jen užít koncert. „Neposlouchám je, vůbec je nemám rád,“ tvrdil osmadvacetiletý Roman z Bruntálska. A hned vysvětlil i své důvody. „Jsou pro mne moc komerční. Jsem spíš na Horkýže Slíže a tady jsem přišel na tu pařbu okolo,“ dodává. Z hloučku jeho přátel se okamžitě nese připomínka, že šílení Slováci jsou rovněž komerční. Roman toto rýpnutí přechází se smíchem. Ten se ostatně rozléhá všude kolem.

Koncert začíná

„Vážení diváci, posaďte se prosím na svá místa, koncert začne za pět minut,“ ozve se jak v divadle v reprobednách. V hale to zašumí, začne se objevovat tolik typický pískot, kterým fanoušci vzývají své modly na scénu. A za slíbených pět minut za zvuku intra z titulní písně aktuální desky Banditi di Praga skutečně přicházejí ke kruhovému pódiu, postavenému zcela netypicky uprostřed. Následuje výbuch pyrotechniky, intro přejde v samotnou skladbu a začne kolotoč. Doslova, protože členové kapely po pódiu neustále pobíhají dokola. Obzvláště profesionální fotografové se pořádně zapotí, protože mají na snímky jen první tři skladby.
Následuje jedna známá pecka za druhou, Kabáti nepolevují, lidé se však dostávají do varu velmi pozvolna. Týká se to hlavně tribun, které jsou oproti davu kolem pódia poněkud chladnější. To se však brzy změní. Nadšení roste jako rtuť na teploměru s přibývajícím jarem. Show vrcholí přídavkem v podobě klasických písní Pohoda, Burlaci a Žízně z druhého alba Děvky ty to znaj. To už se halou rozléhal chorál diváků.
Koncert je u konce, fanoušci se rozcházejí domů. Na webu se pak objevují smutné povzdechy některých z nich, že asi pojedou na své oblíbence ještě i do Brna nebo do Zlína.