Libocký dvůr nabízí selské pohoštění mezi paneláky

Jako kdyby uprostřed New Yorku stála slovenská salaš i s ohradou ovcí. Tak s trochou nadsázky působí hostinec Libocký dvůr. Starobylý statek přestavěný na restauraci stojí osamoceně uprostřed obytné čtvrti mezi omšelými paneláky a rodinnými domky.

Jak se v selském stavení vaří, přišel ohodnotit testovací tým Sedmičky v čele s expertem na gastronomii Jakubem Řičicou.

Stavení nedávno prošlo velkou rekonstrukcí. „Na opravách se očividně nešetřilo. Malebné prostředí působí nově a neopotřebovaně. To člověku umožňuje, byť jen pomyslně, vystoupit z hektického centra Prahy do klidnějších časů,“ míní Řičica.

Kudy se jde dovnitř?

Opravený komplex budov nelze přehlédnout, zato narazit na ty správné dveře, to už je horší. Uprostřed nádvoří je totiž strom, který ke smůle majitelů zakrývá výhled od vstupní brány na vchod restaurace.

„Výraznější poutač, který by návštěvníky jasněji nasměroval již od začátku, by rozhodně nebyl na škodu,“ radí majitelům Řičica.

Stejně, jako kuchař dělá restauraci, tak obsluha má za úkol návštěvníky dobře naladit. To v Libockém dvoře funguje dokonale. Obsluha je pohotová, znalá jídelního lístku, poradí bez zaváhání a pravidelně se ujišťuje, zda hostům něco neschází.

Libocký dvůr je zasazený do bývalého selského stavení. Logicky proto selského motivu využívá. Je zbytečné očekávat něco originálního. Je zkrátka vším, co si pod dojmem „selský“ lze představit. Inventář tvoří výhradně dřevěný masiv, stěny jsou bílé a dekorace představují klasickou výplň ve stylu kos a pytlů s obilím.

„Nevadilo by mi více dekorací. Možná doplnit interiér o hezký krb. Mnohem vhodnější by též byla dřevěná podlaha, která by celku dodala útulnější nádech, nežli použitá dlažba,“ myslí si Řičica.

Předkrm se povedl

Ze šikovně sestaveného menu testovací tým vyzkoušel nejprve husí játra na víně s brusinkami. Úvod stolování se povedl.

„Nejenže byl předkrm opravdu precizně naaranžovaný, takže na něj člověk okamžitě dostane chuť, ale on snad ve výsledku ještě lépe chutnal,“ chválil kuchařovu práci Řičica.

Fantasticky připravená játra byla správně dochucená, k tomu ideální sladší omáčka a domácí chleba.
Kvalitní start znevýhodnil hlavní chod, se kterým měl Řičica problém. Steak z roštěné se smetanovým přelivem z čerstvých lišek na bílém víně nebyl upečený podle přání.

„Opět jednoznačně kvalitní suroviny, ale špatně využité. Steak jsem si objednal středně propečený a dokonce se o tom obsluha ujišťovala. Za to, že byl steak úplně propečený, viním čistě kuchaře,“ zlobil se Řičica.

Jisté výhrady měl testovací tým také k omáčce z lišek, jejichž chuť předčila cibule.

„Lišky jsou poměrně drahá ingredience, se kterou by se mělo nakládat opatrně. Bohužel zde kuchař použil do omáčky z lišek zcela nesmyslně velké stroužky cibule, kterými celou chuť zabil. Jemná šalotka by byla mnohem lepší,“ radí Řičica.

Zpět ve hře

Palačinka se strouhaným perníkem, přelitá máslem ale opět zabodovala. Krásně a čistě servírovaná sladká tečka se formálně hodila jak do selsky laděného podniku, tak svou hutností do sychravějších dní.

„Byla opravdu vynikající. Po slabším prostředku náš závodník nakonec našel ztracenou formu a dokázal dojet do cíle,“ poznamenal na závěr Řičica.

V rámci bohaté nabídky jídel měl testovací tým jedinou výtku. Chybí malé saláty.