Leze na komíny a poslouchá Bacha
Je z jiného konce republiky, přesto už několik let bojuje za záchranu malého městečka na Mostecku. Jan Rovenský se dostal ke kauze vytěžení Horního Jiřetína jako člen Greenpeace, který má na starosti energetickou kampaň.
„Snažíme se zachránit Horní Jiřetín, což je dvoutisícové město, které by mělo být kvůli těžbě uhlí srovnáno se zemí,“ vysvětluje Rovenský. Zaměřuje se i na Litvínov, který by díky prolomení limitů těžby hnědého uhlí měl doly pět set metrů od prvních obytných domů.
Občas vystrčí růžky
I když většinu dne tráví u počítače při dopisování s úředníky, politiky a novináři, někdy přikročí k prvkům občanské neposlušnosti. Jen proto, aby na problém upozornil. Když vyjednávání selhalo, je to podle jeho slov poslední krok.
Proto občas můžeme Jana Rovenského vidět s transparentem na komíně elektrárenského komplexu v Prunéřově. Na smrku, kde měl v Brdech stát americký radar. Nebo na střeše Úřadu vlády. „Problém samotný to nevyřeší, ale upoutáme pozornost většiny lidí v republice, a ti potom vyvinou tlak na politiky,“ myslí si.
V Prunéřově strávil během třech akcí osm dní. Ve výšce spal, jedl i chodil na záchod. Lezení na hory i do jeskyní je jeho koníčkem, tak mu tohle po fyzické stránce nedělalo problém.
Vřelý vztah k přírodě v něm vypěstovala babička. Psal se rok 1991, když mu přinesla leták hnutí Děti Země. Tak začala kariéra ekologa, jehož jméno napadne v Plzni snad každého, když uslyší slovo obchvat.
Stavba Dálnice D5, která dnes spojuje Prahu se západní Evropou, začala už v roce 1972. Když se ale Dépětka přiblížila před Plzeň, stavět se přestalo. Ke slovu se dostal Rovenský a spol.
Projednávání trvalo patnáct let, obchvat přežil čtyři ministry životního prostředí a symbolicky i Jana Rovenského. Sice se naučil jednat s úřady, dobře ovládat správní právo, cena za to ale byla dost vysoká.
Pro ty, kteří si přáli mít dálnici hotovou co nejdříve, se Rovenský stal symbolem zbytečných průtahů. „Každý den jsem v kanceláři mazal výhrůžné zprávy na záznamníku,“ vzpomíná. Ekologická hnutí tahle kauza v očích veřejnosti značně poškodila.
Dnes už Rovenský ví, že Děti Země podcenily vysvětlování veřejnosti. „Zbytečně jsme rezignovali na trpělivé setkávání s obyčejnými lidmi,“ myslí si.
Důležitá byla i kauza spalovny odpadu na Slovanech nebo drůbežáren na Domažlicku. „Pomáhal jsem i lidem, kteří protestovali proti průtahu Roudné,“ dodává.
Sám začal v roce 1998 studovat právnickou fakultu, odtud ho ale vyhodili. Na přednášky neměl čas. To se psal rok 2004 a Rovenský se rozhodl přelézt na druhou stranu barikády – jeden rok pracoval jako referent na Chráněné krajinné oblasti Broumovsko. Potom ale přijal nabídku od Greenpeace.
Podle ekologických pravidel se snaží žít i v civilním životě. Třídí odpad, po Praze jezdí na kole. Bydlí v nájemním bytě, který si po nastěhování okamžitě zateplil.
