Láska se schovává. V seznamovací agentuře i na webu

Má většinou dobrou práci, slušný měsíční příjem, je flexibilní a nezávislý. Jediné, co typického klienta brněnských seznamovacích agentur trápí, je občasná samota. Podle profesionálních pomocníků se seznámením je takových osamělých duší ve městě nejméně deset tisíc. A před Valentýnem jejich touha po partnerovi ještě sílí.

„Větší část z počtu lidí hledajících seznámení tvoří ženy. Většinou úspěšné a s dobře rozvinutou kariérou. Ale někdy také s vysokými nároky,“ tvrdí Hana Dexterová z brněnské agentury Dexter rande.

Podobný popis ještě před čtyřmi lety splňovala i Brňanka Kateřina Mrázková. Dnes však se svým manželem Radimem patří k těm šťastným párům, kterým agentura pomohla. „Měla jsem za sebou složitou životní etapu a chlapa jsem vůbec nechtěla. Pak jsem zpívala na jedné akci, kterou pořádala seznamka, a když jsem se dívala na ty muže, věděla jsem, že bych si nevybrala. Dala jsem ale kontakt organizátorce a za pár dní se objevil Radim,“ vzpomíná osmatřicetiletá žena.

Mrázek měl už v té době tři děti a byl v rozvodovém řízení. „Chtěl jsem štíhlou, pohlednou a aktivní ženu. V agentuře mi dali několik kontaktů, a pak mi zavolala Kačenka. Našla si mě,“ říká s úsměvem osmačtyřicetiletý muž, který prošel všemi zkouškami a po čase mohl dát své zpřízněné duši novomanželský polibek.

Statistika toho, kolika párům se díky seznamce podařilo dojít až k oltáři, neexistuje. Čísla uživatelů internetových seznamek už ano. Jejich počty jdou do desetitisíců, ale profily stejných lidí se často na různých serverech opakují.

Možnost seznámení po internetu teď zvažuje i Karolína Králíková z Brna. Patří mezi úspěšné, mladé a zároveň nezadané dámy. Loni na podzim se totiž rozešla s přítelem, s nímž chodila osm let. Od té doby se pohledné třicátnici nedaří navázat vztah. Byť je ve městě svobodných mužů dost a příležitostí by tak mělo být dost.

„Neříkám, že by se mi cizí muži nelíbili, ale jsou to bambulové. Když si jdu třeba sednout s kamarádkou na kafe, kolikrát u vedlejšího stolu sedí sympatičtí pánové. Pokukují po nás, ale to je tak všechno, k čemu se zmůžou,“ stěžuje si Králíková. Muži podle ní zřejmě přestali vyvíjet jakoukoliv „balící“ iniciativu. „Impuls přece musí přijít od muže. Nemůžu k němu jen tak přijít a říct, že se mi líbí. Nechci mít vedle sebe ňoumu, ale aktivního chlapa. A takový se pozná už při zmíněném seznamovacím rituálu,“ zdůrazňuje mladá žena.

Než si ji najde muž jejího srdce, bude patřit do skupiny lidí, kterým se říká singles. Takoví lidé už i podle vědeckých studií obvykle bydlí ve větších městech a kariéra je pro ně důležitější než zakládání rodiny a pevný vztah. „Říká se, že lidé dnes touží stále více po svobodě, odmítají být uzavření do jasně definovaných rolí, sociálních pozic a očekávání. Svoboda je dnes vnímaná jako vyšší hodnota než stabilita,“ vysvětluje brněnská režisérka Jana Počtová, která o čím dál početnějším typu lidí natočila dokumentární snímek Generace singles. V kinech by se měl objevit letos na jaře.

Nejčastěji je příslušníkovi skupiny singles kolem třicítky. Až budou o pět let starší, přestane se jim podle lidí ze seznamovacích agentur obvykle osamění zamlouvat a vyhledají profesionální „dohazovače“. „Například typická pětatřicetiletá manažerka má na svůj protějšek někdy až přehnané nároky. Chce muže nejméně 180 centimetrů vysokého, štíhlého, zajištěného, nejlépe bez závazků, s vysokoškolským titulem a obrovským charismatem,“ popisuje Dexterová ideál svobodné ženy.

Podle ní není dobré, když jde jeden z partnerů do vztahu příliš rychle. „Když na prvním rande nezadaná a bezdětná žena na muže vybafne, že chce dítě, spolehlivě jej to od vztahu odradí,“ upozorňuje Dexterová.

Podle Jany Klímové z agenutry Fofr rande má dnes slovo „svobodný“ jiný význam než před lety. Zneužívají ho většinou muži, když ženě tvrdí, že jsou svobodní, a přitom mají doma ženu a tři děti. „Rodinný stav už vlastně není ani tak podstatný. Seznamováníchtiví lidé mají jiné priority. Podstatnou roli hrají zájmy. Ty se za posledních deset let změnily. Třeba dnešní čtyřicátníci jsou aktivnější, proto chtějí i takový protějšek. A jelikož žijí rychlejší život, dávají přednost rychlému rande, při němž se za několik minut seznámí hned s několika lidmi,“ vysvětluje Klímová.

Podle psychologa Aleše Aujezkého dnes mnohdy není problém osamělých lidí sbalit ženu či muže, ale udržet pak vztah. „Na druhou stranu, ke každému jedinci existuje protikus. Seznámit se může podivín s podivínkou, génius s geniální ženou či šereda s ošklivým mužem,“ myslí si Aujezký. Ten se snaží pomáhat lidem, kteří mají se vztahy problémy. Je však odpůrcem dnes tolik populárního seznamování přes internet. „Normální člověk vnímá všemi smysly, což na webových seznamkách nejde. Proto tvrdím, že nejlepší je si jít rychle poplkat a neudržovat virtuální formu,“ říká Aujezký.

Manželé Mrázkovi, kteří se seznámili díky klasické seznamce, sázeli při vzájemném poznávání právě na časté rozhovory. A také na zkoušky, kterými musel zejména Radim Mrázek projít. Budoucí manželka testovala jeho rétoriku, jak se snese s jejími potomky i jak vypadá v bazénu. „Všechny prošel v klidu a s úsměvem. Byť jsem od první schůzky věděla, že ho chci, chvíli jsem ho dusila,“ vypráví Mrázková. Zamilovaný pár teď tvrdí, že jim manželství vydrží až do smrti. „Mám partnera, s nímž už to nějak doklepu,“ je přesvědčená Mrázková.