Kronikář musí být pořád ve střehu

Opavští kronikáři, to nejsou lidé s brýlemi a plnicím perem, kteří na obrovské stránky městské kroniky krasopisně zapisují záznamy pro další generace. Ti dnešní používají počítač, musí sledovat místní tisk, a když je potřeba, vyrazí s foťákem okamžitě k nějaké zajímavé akci. Opavská kronikářka Monika Štěpánková díky své práci poznala spoustu lidí.
„Nejzajímavější pro mě rozhodně byla návštěva belgického královského páru. Musela jsem sledovat celý jejich program, setkání s Opavany na náměstí, jejich návštěvu katedrály i místního muzea,“ popisuje Štěpánková návštěvu Alberta II. a jeho manželky Paoly.

Chléb, sůl a modlitba

Opava královskou dvojici uctila tradičně, chlebem se solí. Pár do města přijel z Ostravy a spojnice mezi oběma městy byla doslova poseta policisty. Na Horním náměstí bylo plno do posledního místečka a plná byla i okna všech domů okolo. V opavské konkatedrále král a královna zůstali nejen na běžnou prohlídku, ale po ní se v klidu a v soukromí společně pomodlili.
Ale nejen důležité státní návštěvy však plní stránky městské kroniky. Kronikáři zaznamenávají všechny události, které ovlivnily dění ve městě, ať už jde o kulturu, politiku nebo sport. „Například sleduji výkony opavských sportovců v evropských a světových soutěžích nebo výsledky fotbalových či volejbalových klubů. Nechybí ani údaje o přeměně nebo vzniku a zániku velkých podniků ve městě,“ vypočítává Štěpánková, která začala kronikářku dělat hned po studiích a záznamy vedla dlouhých sedm let.
Návod, jak často a co přesně do kroniky psát, neexistuje. „Někdy čekám na výroční zprávu, jindy se jedná o jedinečnou událost, kterou stojí za to hned zaznamenat,“ objasňuje Štěpánková. Poslední slovo má vždy rada města, která obsah kroniky pravidelně schvaluje.
Začít pracovat jako kronikářka pro Štěpánkovou znamenalo hlavně začít bedlivě sledovat dění ve městě. A být pořád ve střehu. „Člověk nikdy neví, co se zrovna stane, a musí být pořád na všechno připravený. Pocit být přímo v centru dění si ale zažila spíše má předchůdkyně Magda Plačková, která do kroniky zapisovala své postřehy a další informace z povodní roku 1997,“ myslí si Štěpánková.
Nechybí na žádné akci, kterou město pořádá. Díky své práci poznala i řadu opavských osobností. Velmi si vážila například kněze a básníka Josefa Veselého. Psát kroniku pro ni byla práce i zábava, takže když ji před nedávnem musela kvůli velkému pracovnímu vytížení předat svému nástupci, bylo jí to i trošku líto. „Psaní kroniky se mi líbilo a přišlo mně, že je to smysluplná práce. Kronikář má možnost zachovat pro budoucnost část z toho, čím Opava prošla ve svém vývoji,“ říká.

Zápisy už stovky let

Kronika města Opavy líčí události již od 17. století. V prvním roce kronikář popsal 188 stran. Události zaznamenával v němčině. Postupně stran přibývalo a Monika Štěpánková už ročně popsala i 317 stran kroniky. „Všechny městské kroniky lidé najdou ve Státním okresním archivu Opava, kde do nich zájemci o dějiny města mohou nahlédnout,“ radí Štěpánková.
Některá léta však zůstávají i pro archiváře tajemstvím. Posloupnost mají opavské kroniky až od počátku dvacátých let 20. století, kdy povinné psaní kroniky městům uložili zákonodárci.